KAPLE BOŽÍHO HROBU – na hřbitově. Zaznamenání minulosti Nákres Božího hrobu pořídili mniši zdejšího kláštera – Innocent Maryška a Elevant Wienar, kteří byli za tímto účelem vysláni hraběnkou z Vrtby do Jeruzaléma. Podle jejich plánů a osobní zkušenosti byl vystavěn votický Boží hrob. Ten odpovídá tomu jeruzalémskému z období okolo 17. století. V průběhu historie byla kaple Božího hrobu v Jeruzalémě mnohokrát přestavována (z důvodu poničení v dobách válek, požárů, vlivem času). Podoba kaple votického Božího hrobu není příliš rozšířená. Jedná se o konkrétní záznam minulosti. Zachycuje podobu Božího hrobu jeruzalémského z období 17. a první poloviny 18. století. Kaple je postavena ze žulových kvádrů, na obdélníkové plošině ve výšce 3,70 m je šestiboká kopule, nesená v každém rohu dvojicí žulových sloupů s listovými hlavicemi. Vnitřek se skládá z předsíně s klenutou brankou na jihozápadě a z vlastního pětibokého hrobu.
Nynější budova pochází z let 1766-1771, kdy byl malý, nevyhovující a dost sešlý klášter rozbourán, přestavěn a značně rozšířen. Klášter se skládá z dlouhých jednopatrovch budov, které ze tří stran ve čtverci obklopují dvorek („paradis“) a poslední, severní stranu, uzavírá kostel. Na průčelí dříve visel mezi okny nad vchodem veliký kříž, dnes je tam výklenek. Chloubou kláštera byla knihovna s mnoha sty krásných a velice cenných, v kůži vázaných knih a kancionálů, tištěných i psaných.
Kostel sv. Václava – na tomto místě původně stávala tvrz a později nedaleko kostel. Podle archeologických nálezů zdiva v kostele ze začátku 12. století se vznik osady, a tedy i dnešního města, datuje do poloviny 11. století. Nejstarším dochovaným předmětem v kostele je kamenná křtitelnice ze 14. století. Ta představuje symbol nového života a pokračování započatého. V průběhu staletí přečkala nejrůznější události – změny ve městě, přestavby kostela, požár. Křtitelnice představuje kořeny, které svou stabilitou a pevností minulosti jsou předurčením do budoucnosti.
K severnímu boku lodi přiléhá sakristie a Kaple sv. Jana Nepomuckého, roku 1755 ke kostelu přistavěná. Věž při severozápadním rohu kostela bývala původně nižší a měla horní patro dřevěné. Po požáru roku 1731 ji obec opatřila prozatímní střechou prkennou, která byla až v roce 1822 nahrazena novou šindelovou střechou, natřenou fermeží. Roku 1894 byla věž o jedno patro zvýšena, dostala bicí hodiny a nynější tvar střechy.
Přímo ve věži kostela funguje rozhledna Václavka. Výstup na věž po 135 schodech si můžete zpříjemnit také prohlídkou hodinového stroje, který je rozložen doslova po celé výšce věže. Ze stroje vedou převodovky k ciferníkům hodin a k menším zvonům ve zvonici. Hodiny, které jsou plně mechanické, pohánějí rafičky v cifernících o tři poschodí výš a pomocí táhel také rozeznívají dva menší zvonky ve zvonici, které odbíjejí hodiny a jejich čtvrti. Ve zvonici uvidíte i původní dva velké zvony – sv. Václava a sv. Vojtěcha. Ze zvonice se pak stoupá úzkým schodištěm do vyhlídky v lucerně věže, tedy v samotné špici. Vyhlídka je ve výšce 35 metrů, zatímco celá věž měří 45 metrů.
