VLAŠIM je město a obec s rozšířenou působností , leží na řece Blanici, do níž se zde vlévají potoky Orlina (západně od města) a Borecký potok na severovýchodě. Na obou je řada rybníků.
Název města je lingvisticky odvozen od starobylé přivlastňovací přípony, odkazující na jména typu Vlastislav či Vlastimil. Název Vlašim je též domácí obměna jména Vlach, která vznikla jeho krácením. Ve starých německy psaných listinách se v různých datech objevují německé podoby názvu města, vzniklé adaptací názvu českého: Pleszin (1353), Flesching (1431), Wlassimg (1439) či Wlaschim.
A co tvrdí jazykovědci? Jméno Vlašim je prý odvozeno starobylou přivlastňovací příponou od jména Vlastislav, Vlastimil aj. Znamená tedy „Vlastislavův majetek, zboží“. Vlašim je též domácí obměna jména Vlach, která vznikla jeho krácením. I ve starých německy psaných listinách se v různých létech objevují německé podoby jména Vlašim: 1353 Pleszin, 1431 Flesching, 1439 Wlassimg, vzniklé adaptací tohoto českého jména.
Pověst o původu názvu města sahá do dob vlády Vladislava II., druhého českého krále, který vládl v letech 1152–1172. Svůj královský titul získal za své spojenectví císaři Fridrichu I. Barbarossovi v jeho tažení na Miláno. Vladislav II. vytáhl do boje na pomoc císaři s více jak deseti tisíci muži.
Po dlouhé a strastiplné cestě přes Tyroly vstoupilo české vojsko do vlašské země (Vlachy) v severní Itálii. Po kapitulaci Milána se Čechové začali seznamovat s kulturou Italů, tedy Vlachů, kteří byli v té době v tomto směru považování za evropskou špičkou. Jedním z těch, kteří následně oslavovali chrabré činy českých hrdinů při vlašském tažení, byl rytíř, jehož sídlo se nacházelo nad řekou Blanicí. Krajina kolem jeho sídla byla bohatá na přírodní krásy, a ač nebyla tak slunná a nádherná jako ta vlašská, miloval ji a na památku své obliby vlašských mravů si začal říkat Vlašim.
Znak města pochází přibližně z roku 1580. Zlatá písmena A K Z P v horním modrém poli jsou iniciály Aleše Klenovského ze Ptení. Tato verze je do dnešních dnů oficiálním městským znakem pro účely grafických listů a slavnostních tisků. Pochopitelně má i další mutace.
Město Vlašim má dlouhou a bohatou historii. Původní gotický hrad vystavěný na ostrohu nad řekou Blanicí rodem Janoviců je v písemných pramenech poprvé zmiňován v roce 1318. Roku 1363 koupil Vlašim rod pánů z Jenštejna, ze kterého pocházel Jan Očko z Vlašimi, který se roku 1364 stal druhým pražským arcibiskupem a v roce 1378 byl povýšen na prvního českého kardinála. Nástupcem Jana Očka byl jeho synovec Jan z Jenštejna, který zastával úřad pražského arcibiskupa v letech1379 až 1396. V době působení arcibiskupů z rodu Jenštejnů získal hrad ve Vlašimi svou gotickou podobu.
V letech 1443 až 1546, kdy byla Vlašim majetkem rodu Trčků z Lípy, byl původní hrad přestavěn na reprezentativní šlechtické sídlo. Trčkové také v roce 1523 vystavěli ve Vlašimi gotický kostel sv. Jiljí. Ve znaku města se nacházejí iniciály Aleše Klenovského ze Ptení, který byl majitelem zdejšího panství od roku 1562.
K rozvoji města i renesančního zámku došlo za Viléma Vostrovce z Královic, který koupil panství v roce 1588. Jako čelný představitel českého stavovského povstání byl odsouzen v roce 1621 k doživotnímu žaláři a ztrátě statků.
Vlašimský poklad – koncem šestnáctého století se držiteli Vlašimi stali rytíři Vostrovcové z Královic. Rytíř Jan Vostrovec se ujal panství po svém otci Vilémovi. Měl velkou moc, zastával vysoké úřady, byl královským radou, zemským soudcem a nejvyšším komorníkem. Hrad přebudoval na renesanční zámek a mnoho do něj investoval. Ale doba byla zlá. Českým šlechticům vadilo mimo jiné potlačování náboženské svobody císařem Matyášem. Vyřešili to po vzoru husitů. Vtrhli na Pražský hrad a vyhodili císařské místodržící Slavatu a Martinice i s jejich písařem z okna. Pod oknem byla hromada hnoje, a tak všichni tři přežili, takže utrpěla pouze jejich čest a vůně. Následkem těchto letů se konala schůze, na níž byl pozván i Jan Vostrovec. Nezúčastnil se, přesto byl zvolen za jednoho ze třiceti direktorů = poslanců. Po bitvě na Bílé hoře se tedy ocitl na straně poražených. Nejprve byl odsouzen k trestu smrti, poté byl trest zmírněn na doživotní vězení. Nakonec byl vězněn jen dva roky, ale přišel o veškerý majetek.
Podle pověsti však ještě před zatčením ukryl v zámku ohromný poklad. Usilovně jej hledali již páni z Talmberka, kteří dostali (lacino koupili) panství za svou loajalitu k císaři. Když panství po letech prodávali, byl poklad zmíněn v kupní smlouvě. Psalo se tam: „Kdyby se měl po krátkém či dlouhém čase nalézti na panství vlašimském ukrytý poklad, jakož se toho všelijaká znamení vyskytují, má třetí dílo toho pokladu panu prodavači nebo jeho dědicům připadnouti.“
Poklad byl rozdělen ještě předtím, než ho, kdo našel. K zámeckému hejtmanovi Kunešovi zavítal vlašimský měšťan Jiří Novák a tvrdil, že mu jeden slepý zedník prozradil, jak pomáhal panu Vostrovcovi zmíněný poklad zazdívat ve sklepení zámku. Sám císař Leopold rozhodl, že jeden díl pokladu připadne státu, druhý majitelce panství a třetí – podle kupní smlouvy – pánu Fridrichu z Talmberka.
Nezůstalo jen u plánů na rozdělení. Do Vlašimi se sjela komise, v níž byl i hrabě Kinský – prezident české královské komory, biskup královéhradecký pán z Talmberka a řada dalších šlechticů. Na práci byli povoláni havíři z Kutné Hory. V kostele se sloužila slavnostní mše a po jejím skončení se komise za doprovodu sborového zpěvu vypravila do zámeckých sklepů. Po dva dny hledali. Odkrývali hlínu i bahno, vynášeli z podzemí vodu a bourali zdi. Skrýš pokladu se nakonec našla – toho času již ale prázdná. Byla zazděná narychlo a vápno v zazdění bylo ještě čerstvé. Avšak u nikoho ve městě se nic nenašlo – tehdy ani nikdy později. Je tedy dost možné, že poklad je ve Vlašimi ukryt dodnes.
DOMAŠÍN je vesnice a součást města Vlašim. Nachází se cca 2 km severozápadně od Vlašimi.
Domašínská tvrz – takzvanou „novou tvrz“ severně od kostela nechal vystavět Smil Skuhrovský ze Skuhrova v před rokem 1582. Smilův otec, Kryštof Skuhrovský ze Skuhrova, přitom Domašín koupil od Jana z Pernštejna už v roce 1548.
V roce 1601 koupil zadlužený statek Jan Ostrovec z Kralovic, majitel Vlašimi. Tím přestala domašínská tvrz sloužit jako sídlo vrchnosti a postupně chátrala. Už v roce 1665 byla uvnitř zpustlá. Později byla v přízemí zřízena vinopalna a v patře příbytek hospodářského správce. Nové využití pro objekt se nalezlo v roce 1798, kdy majitel Vlašimi Vilém Auersperg založil větší vlnařskou manufakturu, která měla obstarat odbyt vlny ze tří panských ovčínů. Manufaktura zanikla po roce už po roce 1822. Tvrz pak sloužila obytným účelům.
Patrová stavba byla pokryta sgrafitovým kvádrováním a na jihozápadním nároží měla zřejmě třičtvrtě kruhovou nárožní věžičku, která spolu s dodnes zachovalou malou věží kostela kontrolovala vstup do vsi. Věž byla odstraněna zřejmě po požáru v 19. století, po kterém došlo ke klasicistní úpravě. Během ní vznikla i nynější mansardová střecha a plackové klenby.
Po Smilově smrti v roce 1601 ztratila tvrz sídelní význam a v původní funkci je naposledy připomínána v roce 1622. Roku 1665 se uvádí jako pustá. Později byla v přízemí zřízena vinopalna a v patře byt hospodářského správce. Roku 1843 byla při stavbě silnice zbořena jedna bašta a kolem roku 1873 i druhá.
