HUSŮV SBOR jednoduchá funkcionalistická stavba se zvonicí vybudovaná v letech 1937-39. Od té doby nepřetržitě slouží potřebám místní náboženské obce. Stavitelem byl turnovský architekt Vladimír Krýš. Dominantu interiéru tvoří 4 m vysoký rubínový skleněný kříž od sklářského výtvarníka Zdeňka Juny se zpodobněním Ježíše Krista, Mistra Jana Husa, knížete Václava a věrozvěstů Cyrila a Metoděje.
TURNOVSKÁ SYNAGOGA pochází z roku 1719. Byla postavena jako zděná kamenná budova na nároží židovské čtvrti. 
Dnes se nachází uvnitř bloku domů. První písemné zmínky o turnovské židovské komunitě pocházejí z roku 1527. Architektura turnovské synagogy je typickou ukázkou pozdně barokní synagogální architektury v Čechách. Vnitřní dispozice se skládá ze tří částí: ze vstupní části, která byla využívána jako předsíň, z ústřední části sloužící jako modlitebna a z ženské galerie. Na ženskou galerii vede ze dvorku kamenné schodiště. Je původní a je kryto stříškou s břidlicovou krytinou.
Slovo „synagoga“ (hebrejsky „bejt kneset“ – „dům shromáždění“) pochází z řeckého slova pro „místo shromáždění“. Na rozdíl od kostela plnila synagoga nejen funkci modlitebny, ale také se zde vyučovalo náboženskému zákonu a sloužila i pro veřejná jednání židovské obce. Vnitřní podoba synagogy byla diktována náboženskými předpisy. Ústředním místem je svatostánek, ve kterém byly ukládány svitky Tory (s textem biblických Pěti knih Mojžíšových). Ty byly omotány povijanem, překryty pláštíkem, bohatě zdobeným stříbrným či mosazným štítem a korunou ze stejného materiálu. Na dřevěných držácích svitků byly umístěny ozdobné nástavce.
Synagogální bohoslužby probíhaly v turnovské synagoze do září 1941, kdy byly zakázány z nařízení úřední moci Protektorátu Čechy a Morava. Turnovská židovská komunita byla transportována 16. ledna 1943 do Terezína a odtud 20. ledna 1943 do koncentračního tábora Osvětim v Polsku, kde byli její členové zavražděni.
Po válce se přeživší členové židovské komunity snažili obnovit v Turnově činnost, ale postupně většina z nich emigrovala a židovský život v Turnově zanikl. Od 50. let 20. století do roku 2003 synagoga sloužila jako skladiště. V této době v ní bylo bohužel provedeno mnoho nešetrných stavebních úprav. V roce 2003 byla synagoga zakoupena Městem Turnov.
Rekonstrukce probíhala v letech 2007 až 2008, od roku 2009 se synagoga pravidelně otevírá návštěvníkům.
Turnovské židovské osídlení, které registujeme od 20. let 16. století, ale které bylo nepochybně o několik desítek let starší, lze zpočátku označit za roztroušené. První židovské domy se soustřeďovaly do ulic kolem náměstí. Až po rozsáhlém požáru v roce 1643 se většina židovských domů začíná soustřeďovat do samostatného celku. 
Turnovské ghetto se postupně zaplnilo 22 domy, které po zavedení povinného číslování domů v roce 1770 získaly římská čísla. Římské číslování židovských domů bylo nakonec nejdéle trvajícím separačním znakem, neboť v Turnově se udrželo až do roku 1875 a zrušeno bylo patrně až v souvislosti s nařízením o vedení nových pozemkových knih.
Dům čp. 452 starý obecní dům čp. 490 byl pro potřeby židovské obce ve 20. letech 20. století pravděpodobně příliš rozsáhlý a patrně i značně sešlý. Po jeho prodeji tedy na sousední parcele vystavěno sídlo nové. Zde se nalézala úřadovna s archivem, zasedací místnost a od roku 1940 dokonce i provizorní modlitebna jako náhrada za uzavřenou synagogu.
Dům čp. 489 (XVII) rozsáhlý dům s mansardovou střechou v Krajířově ulici byl postaven někdy v 18. století, neboť v roce 1705 je grunt pustý ale o sto let později zde žijí manželé David a Paula Arnsteinovi, jejichž syn Izák působil v Turnově jako dlouholetý matrikář židovské obce. Poslední židovskou rodinou v domě byli Bodascherovi. Otec Arnošt Bodascher přišel do Turnova v roce 1897 z Humpolecka. Zemřel v předvečer transportů do koncentračních táborů 10. září 1940, pouhých sedm měsíců po své ženě Bertě. Jejich děti zahynuly v lodžském ghettu a v Osvětimi.
Dům čp. 492 (XX) po požářu v roce 1707 koupil grunt Žid polského původu Jakub David Lissa, aby zde vystavěl nový dům. Po něm se majitelem stal Mojžíš Oesterreicher z Podolí a následně Wolf Mayer. Za domem v zahradě byla rituální lázeň, která svému účelu sloužila až do roku 1893, kdy ji jako nepotřebné zařízení obec prodala křesťanským majitelům domu čp. 492 a ti ji odstranili. Krátce předtím se do domu přestěhovala rodina židovského šámese a košeráka Jakuba Steinwalda. Většina rodiny zahynula v koncentračních táborech.
