NA LIDICKÉM (MALÉM) NÁMĚSTÍ se nachází kašna se sochou Venuše od akademického malíře Freda Hartiga.
V minulém století byla socha odstraněna na nátlak spolku rozhořčených smržovských žen. V souvislosti se 100. výročím povýšení Smržovky na město byla na kašnu umístěna nová Venuše od kameníka Adama Veselého. Socha Venuše, která se na kašnu vrátila po dlouhých 70ti letech.
NÁMĚSTÍ T. G. MASARYKA budova městského úřadu, muzea, informačního střediska.
V roce 2017 tomu bylo 70 let, kdy na smržovském velkém náměstí byla odhalena socha prvního prezidenta Československé republiky Tomáše Garriqua Masaryka. Pomník se měl stát symbolem nástupu nové svobodné doby v duchu ideálů zakladatele státu. Jeho odhalení se stalo velkou národní manifestací nejen pro Smržovku, ale celé pohraničí.
Meteorologický sloup (povětrnostní sloup, sloupek, domek, kiosek) je malá, zpravidla historizující a
dekorativní věžovitá stavba s meteorologickými přístroji samostatně postavená ve veřejném prostoru. Původní význam povětrnostních sloupů byl zejména estetický, vzdělávací, popularizační, meteorologický a všeobecně informační. V současné době tyto již technické a kulturní památky z větší části pozbyly základní informační charakter, ale ponechaly si význam společenský a historický.
Meteorologické sloupy vznikaly zejména od druhé poloviny 19. století do třicátých let 20. století. Jejich geografický výskyt je soustředěn na území střední Evropy, přičemž početněji v bývalém Rakousko-Uhersku. Nejdříve byly umísťovány na lázeňské promenády, kde stav počasí měl zvláště důležitou roli a na náměstí pokrokových měst. Často také zdobily prostranství před školami, radnicemi a nově vznikající městské parky. Uplatnění tak našly v rušném městském prostředí, ale také na klidném místě parků a zahrad.
Zřizování meteorologických sloupů na našem území bylo často vázáno na sudetoněmecké oblasti. Asi polovina známých povětrnostních kiosků byla umístěna právě v těchto oblastech. Je známo, že na území Jablonce nad Nisou se nacházely minimálně čtyři. Zakládání meteorologických sloupů bylo vedeno snahou zkrášlit veřejná prostranství, ukázat práci a dovednost místních umělců, ale také prezentovat pokrok vrcholící průmyslové revoluce v podobě přesných mechanických přístrojů na měření počasí. Zřizovateli meteorologických sloupů byly nejčastěji okrašlovací, horské a turistické spolky finančně podporované např. vlivnými osobnostmi, členy městských rad a továrníky. Popularita meteorologických sloupů dosáhla vrcholu patrně na přelomu 19. a 20. století a krátce po něm. Jako další módní vlna se ještě vrátila ve dvacátých letech 20. století. Ovšem pokrok v dostupnosti meteorologických měření a předpovědí počasí, byl nahrazen rychlým zpravodajstvím o počasí přenášeným prostřednictvím telegrafu. Obliba meteorologických sloupů postupně zanikla po druhé světové válce, kdy mnohé objekty byly značně zchátralé a bez přístrojového vybavení.
