ZÁMEK v letech 1730-1733 byl hrabětem Janem Josefem Maxmiliánem Kinským, největší osobností sloupských dějin, postaven nový zámek v blízkosti kostela. Původní barokní stavba byla v roce 1828 hrabětem Karlem Kinským upravena empírově, zejména 
interiéry. V roce 1941 přešel dědictvím na spřízněnou rodinu Preysingů. Na základě Benešových dekretů byl v roce 1945 jako německý majetek zestátněn a poté jej využívaly různé organizace. Od roku 2002 je ve správě Libereckého kraje a sídlem domova důchodců. Od roku 1958 je zapsán na seznamu kulturních památek. Zámek je tvořen patrovou hlavní budovou se dvěma bočními křídly ve tvaru písmene H. Hrabě K. Kinský nechal téhož roku založit galerii předků. Dne 28. září 1779 přenocoval na zámku císař Josef II., 8.10. 1802 arcivévoda Karel a 31.7. 1822 arcivévoda František Karel.
Portál zámku je zdoben třemi kamennými figurami z dílny Matyáše Brauna – Atlas, Diana a Ceres.
Uvnitř zámku jsou ve výklencích průchodu do zámeckého parku umístěny socha Merkura a Argose a naproti královna Omfale a Herkules z dílny stejného autora.
Zámecký areál byl v roce 1755 obohacen o budovu špitálu zdobenou erbem Kinských a freskou sv. Vavřince nad hlavním vstupem.
V zámeckém parku je pozoruhodná kašna s vodotryskem z roku 1755 od místního sochaře Antonína Maxe s postavou Neptuna s delfínem. Zámek patřil rodu Kinských, respektive Preysingům do roku 1945. V zámku byla po válce postupně ozdravovna pro pražské děti, škola v přírodě, ústav sociální péče.
Lipová alej mezi zámkem a kapli byla vysázena při založení kaple v roce 1740 Janem Josefem Maxmiliánem Kinským. 
Již v roce 1779 došla pro svoji jedinečnou krásu pochvaly od císaře Josefa II. při jeho návštěvě Sloupu. Alej s 80 lipami je dlouhá 320 metrů a od 1. 1. 1996 je registrována jako významný krajinný prvek.
Barokní kaple svatého Jana Nepomuckého pochází z 1. poloviny 18. století a je chráněna jako nemovitá kulturní památka. Kaple se nachází na konci asi 500 m dlouhé lipové aleje, která vede od zadní brány zámeckého parku. Základní kámen stavby byl položen v roce 1738, roku 1740 byla kaple vysvěcena. Průčelí zdobí štít s erbem Kinských, socha sv. Jana Nepomuckého a dvě alegorie Víry a Naděje od Antonína Brauna. V roce 1795 byla kaple přeměněna na pohřební členů rodu Kinských. Po roce 1945 silně zchátrala. V 90. letech okresní úřad kapli jako nepotřebný majetek prodal soukromníkovi, poté ještě několikrát změnila majitele-
U zdi zámeckého parku u novoborské silnice stojí pomník Emanuela Maxe. Pomník byl odhalen 26. června 1904. Autorem portrétního medailonu je pražský sochař Alois Rieber.
Emanuel Max je zdejší rodák (19. října 1810, Janov u Sloupu v Čechách – 22. února 1901, Praha), česko-německý sochař, především autor monumentálních soch, pomníků a portrétů. Nejvýznamnějším dílem, na němž (spolu)pracoval, je pomník maršála Radeckého, který stával na Malostranském náměstí a dnes je v expozici Lapidária Národního muzea. Dožil se úctyhodných 90 let, jeho talent a píli ocenila rakouská vláda, byl rytířem Řádu Františka Josefa I. (1858) a Řádu železné koruny (1875) a byl povýšen do rytířského stavu s přídomkem von Wachstein.
Emanuel Max byl také značně ovlivněn antikou, s níž se seznámil během pobytu v Itálii. Jeho práce jsou k vidění mj. v pražských kostelích. K významným dílům patří socha sv. Ludmily v chrámu sv. Víta. Pracoval na bustách významných osobností. Mezi nejznámější pomníky lze zařadit sochu generála Karla Schwarzenberga v Krásném Dvoře či sochu archanděla Rafaela v kapli bývalého Klárova ústavu slepců na pražském Klárově.
