PUSTÝ ZÁMEK je strmý znělcový skalní ostroh (405 m) ležící v údolí říčky Kamenice asi 3 km východně od České Kamenice. Bývá tak nazývána i zřícenina hradu Fredevald na jeho svahu. Pustý zámek je také přírodní památka od roku 1956
Pustý zámek spolu se sousedním Břidličným vrchem původně tvořil souvislé znělcové těleso, ale říčka v něm postupně vyhloubila úzkou skalní soutěsku, která dnes oba útvary odděluje.
Erozí řeky vznikla na Pustém zámku asi 50 m vysoká skalní stěna, která byla částečně odlámána při stavbě silnice v 19. století. Tvoří ji mohutné čtyř až šestiboké znělcové sloupce, jejichž délka dosahuje 25 m a tloušťka až 1,85 m. Tyto sloupy jsou na úpatí skály uložené prakticky vodorovně, ale směrem vzhůru se stále více naklánějí, takže vytváří obrovský vějíř.
Hrad Fredevald, představující menší šlechtický hrad, zajišťoval ochranu vzdálenějších partií panství a zájmů kamenické vrchnosti.
Dobu vzniku hradu nelze přesně určit – bývá spojována s dobou panství pánů z Michalovic a kladena bývá do druhé poloviny 14. století. Michalovici vlastnili českokamenické panství od roku 1283, kdy jej spolu s hrady Velešín, Ostrý a Děvín a městy a vesnicemi k nim příslušejícími obdržel od krále Václava II. Jan z Michalovic. První zmínka o Fredevaldě děje se však až roku 1406, kdy je připomínán zdejší purkrabí Zikmund ze Slibovic. Ten však na hradě působil již ve službách jiného rodu – roku 1406 totiž dědictví po Janu Michalci z Michalovic vyženil Hynek Berka z Dubé a na Hohnštejně. V roce 1428 Jindřich Berka z Dubé prodal Fredevald, na němž před tím sídlila jeho manželka Jitka z Házmburka, Zikmundovi z Vartemberka a na Děčíně.
Od 40. let 15.století hrad postupně chátral a pustl, zřejmě tak díky postihům z odvetných akcí lužických měst spojených do svazu tzv. „Šestiměstí“, jednak tou dobou již nad městem Českou Kamenicí patrně stál modernější a pro posádku pohodlnější hrad Kamenice.
O kapele z Pustého zámku
Pustý zámek byl kdysi dávno pevným a hrdým panským sídlem, k němuž kameničtí měšťané vzhlíželi s úctou a bázní. Však dodnes se o zámku a jeho majitelích leccos vypráví – ostatně poslechněte si příhodu, kterou zažil v minulém století jeden chalupník, když šel z Huntířova do Horní Kamenice navštívit syna. Bylo již hodně k večeru a starý muž se ubíral zvolna cestou, kterou za svůj život mnohokrát prošel. Nespěchal, neboť u syna chtěl přenocovat, Když se ale přiblížil k Pustému zámku, uslyšel najednou z trosek vyhrávat kapelu. Zřetelně bylo vidět kapelníka, jak udává takt, největší údiv a úlek však vzbudila u muže mladá urozená dívka ve starodávných šatech, jež tančila v rytmu hudby a na chalupníka přátelsky kynula. Ten ale věděl, co se o zámku vypráví, proto vzal nohy na ramena a upaloval odtud jak nejrychleji mohl. V běhu ještě koutkem oka spatřil, jak kapelník udeřil taktovkou do mohutné borovice, jejíž třísky se rozlétly široko daleko – hudba utichla, líbezný přízrak zmizel. Chalupník již toho dne k synovi nedošel, ale celý udýchaný a vyděšený se vrátil domů. Když pak synovi a své snaše vyprávěl, co se mu přihodilo, byli rádi, že vše tak dobře dopadlo, neboť bylo všedobře známo, že unikl komtesce, která tu kdysi dávno dala za tanec duši a od doby, kdy panské sídlo bylo opuštěno, je vždy jednoho večera v roce probuzena k životu i s kapelou, která jí celou noc hraje k tanci. Každý muž, kterého tóny hudby přivábí na zámek v ten den, je nenávratně ztracen, protože hříšná komteska jej uchvátí do náruče a utančí k smrti.
