Vynikající dabér a herec František Filipovský se narodil v Přelouči, v Rakousku – Uhersku. Jeho postava byla menší, zato talent měl velký. Měl černé vlasy, ke konci života však již byl plešatý. Byl silný kuřák, kromě cigaret rád kouřil také dýmku. Rád sportoval, řídil auto a dokázal jezdit bez nehody. Košile si rád žehlil sám, uměl to totiž ze všech nejlépe.
Otec byl hudební skladatel a dirigent. Díky tomu už od dětství hrál na různé hudební nástroje, dokonce v kostele zpíval na kůru. V Chrudimi vystudoval kurz při obchodní akademii a odtud odešel do Prahy na filozofickou fakultu. Studoval zde estetiku a umění, ale nedostudoval. Ve volných chvílích si přivydělával jako úředník. A začal pilně chodit do divadla. Ženatý byl jen jednou, a to bez skandálu a šťastně. Z manželství měl dvě děti: syna Jana Filipovského a dceru Pavlínu Filipovskou, která je dnes známou zpěvačkou a herečkou.
Nejdříve hrál s ochotníky, poté se dostal do divadla E. F. Buriana. V roce 1929 se definitivně rozhodl pro divadlo. Získal angažmá v Intimním divadle, hrál ve Studiu a ve smíchovské Aréně. Od roku 1931 hrál v legendárním Osvobozeném divadle a hrál až do jeho zavření v roce 1938. Za války získal angažmá v divadle Járy Kohouta, potom v žižkovské Akropoli, na Smíchově u Jaroslava Fošena, v Nezávislém divadle, v Alhambře a v Uránii. Po válce, v roce 1945, dostal nabídku, která se jen tak neodmítá – aby přešel do Národního divadla. Přijal. Zde ztvárnil několik desítek nezapomenutelných rolí (hry Lakomec, Lucerna, Revizor, Maryša, Fidlovačka, Cyrano z Bergeracu a další). V Národním divadle hrál až do svého vysokého věku, odešel z něj až v roce 1992.
