STŘEDOVĚKÉ OPEVNĚNÍ najdete v ulicích Hradební, Jízdecká, Na Rejdišti a Na Přístavě je chráněno jako kulturní památka České republiky.
Městské hradby Nymburka jsou jedněmi z nejlépe dochovaných v České republice. Z původní kamenné elipsy, která obklopovala jádro ze všech světových stran se do dnešní doby sice zachovala jen jihovýchodní část a fragmenty na západě a severu, zato ve skvělém stavu.
Hradby – opevnění města, byly budovány záhy po založení města Přemyslem Otakarem II., za vlády krále Václava II. na přelomu 13. a 14. století.
Dvojité opevnění, spolu s hradebními příkopy, proměnilo město ve strategicky důležitou pevnost na středním Labi. Nymburk se stal jedním z článků řetězu opevněné linie měst kolem Prahy.
Opevnění města bylo budováno na konci 13.století za vlády Václava II. Dokončeno bylo až v roce 1337. Vzorem pro hradby byla opevnění římských a východních měst, poznaných při křižáckých taženích.
Systém opevnění tvořily dvojité hradby a dva vodní příkopy (Malé a Velké Valy). Pouze ze strany, kde protékalo Labe, byla hradba jednoduchá. Délka městského opevnění dosahovala
1 600 m a výšky více než 7 m. Více než 40 věží, jimiž byla obrana města zesílena, pak dosahovalo výšky ještě o 3 m vyšší. Rozmístěny od sebe byly na vzdálenost dostřelu kuše, tj. asi 30 až 40 kroků. Předpokládá se, že jich bylo více než padesát Do současnosti se dochovaly zbytky červené zdi na třech místech. Nejznámější je 205 metrů dlouhá část se šesti baštami.
Romantizující rekonstrukci této části hradeb provedl architekt Ludvík Lábler v letech 1905-09.
Malé a Velké Valy, kterými dodnes proudí říční voda, jsou v českém prostředí zcela unikátní historickou památkou.
Zajímavé je řešení kurtiny, která nebyla zakončena ochozem s cimbuřím, nýbrž prostou cihlovou stříškou. Ostřelovat okolí tak šlo pouze z nezastřešených hranolovitých věží, rozmístěných s rozestupem asi 20 m. Výhodou však bylo znemožnění nepříteli využít dobité ochozy k proniknutí do věží a města. Tento pás fortifikace navíc chránil zprvu jeden vodní příkop, který byl patrně až při následné modernizaci opevnění ve druhé pol. 15. stol. či na počátku stol. 16. doplněn příkopem druhým. Prostor mezi nimi vyplnil val, na kterém vyrostla v dnešní zástavbě již zaniklá opuková zeď. Tím Nymburk získal zcela výsadní postavení v rámci českého středověkého fortifikačního stavitelství. Nikde jinde takováto soustava dvojice vodních příkopů oddělených předsunutou hradbou vybudována nebyla.
Tak jako každé opevnění města i toto bylo opatřeno branami, které zajišťovaly kontrolovatelný pohyb osob. Jednalo se o čtyři městské brány a malou gotickou branku – fortna. Tři brány podlehly stavebnímu rozmachu města v devatenáctém století, čtvrtá – Mostecká – odolala až do šedesátých let minulého století.
Brány však díky rozvoji města vzaly za své. Zajímavý je i stavební materiál, ze kterého jsou hradby postaveny. Oproti dobovým zvyklostem stavět jakékoliv opevnění z kamene, bylo zde využito pálených cihel. Tato výjimečnost je způsobena umístěním města v Polabí a tím i nedostatkem vhodného stavebního materiálu. Současná podoba není původní a je dána až zromantizováním během rekonstrukce v letech 1905–1909.
Cihlová architektura – přesto se ale v Nymburce zachovalo něco, co z něho činí místo, které by neměl nikdo přehlédnout. Je to několik cihlových staveb z doby jeho největšího rozvoje, které coby ucelený soubor nemají u nás obdoby. Cihla, jako stavební materiál, byla bezpochyby použita proto, že v rovinaté krajině Polabí nebyla nikde poblíž ložiska kvalitního stavebního kamene, jehož složitá doprava ze vzdálených lomů by budování města velmi prodražila a prodloužila. Naopak, kvalitní hlíny s velkým obsahem křemene bylo všude okolo dostatek. Odborníci se ale dodnes nemohou shodnout, kde stavitelé města čerpali inspiraci a proč tomu tak vlastně je – zda za tím vším stojí původní obyvatelé z Holandska, kteří cihlovou stavební techniku znali ze své původní vlasti, nebo zda se inspirovali v nedalekém Slezsku, kde se v té době cihla jako stavební materiál již běžně používala. Každopádně Nymburk je tímto zcela ojedinělý a cihly zde byly užity takovým způsobem, že tento stavební materiál vynikl a nabyl tak vlastního estetického charakteru.
STARÁ RYBÁRNA je malý domek na břehu Labe, který v roce 1737 postavil rybář Jiří Bolen. Ale již v polovině 16. století se tu připomíná divišovská rybárna. K budově staré rybárny na břehu Labe (dnešní podoba pochází z počátku 20. století) totiž 28. května 1310 připlul prám, na jehož palubě byla dcera zesnulého krále Václava II. Eliška Přemyslovna. Za pomoci kompliců utíkala z Pražského hradu před svým švagrem Jindřichem Korutanským, který jí usiloval o život. Věrný Nymburk nabídl Elišce útočiště v domě U černého orla do doby, než čeští stavové dokončili jednání o jejím sňatku s Janem Lucemburským. Budoucí královna a matka Karla IV. ze staré rybárny utíkala právě ulicí Na Fortně kolem chrámu. Za věrné služby království byl Nymburk za vlády Jana Lucemburského a jeho syna obdařen rozsáhlými privilegii. Mezi nimi bylo obnoveno právo mílové, které umožnilo monopolní výrobu a prodej piva – výdělky z těchto činností významně po staletí plnily městské pokladny.
Související obrázky:
