EVANGELICKÝ KOSTEL – je 31 metrů dlouhý a 12 metrů široký. Věž dosahuje výšky 35 metrů. Ve vstupní předsíni v přízemí věže je zasazena starobylá kamenná deska s nápisem z knihy Ecclesiaticus: „Kdo se ptá po slovu Buožym, dosáhneť ho w hojnosti. Kdo wierží slowu Buožymu, tenť sobie wáží pržikazany. A kdo se Pána Buoha duowieržuge nebudeť sklamán, ale upadne-li v pokussení wyswobozen bude“. Svého času byla umístěna patrně v chrámu sv. Jiljí. Odtud byla jezuity po Bílé hoře vyhozena a později byla použita při stavbě mostu u Bobnické brány. Při bourání mostu r.1888 byla deska nalezena a umístěna v městském muzeu. Odtud byl na žádost staršovstva přemístěna do kostela. Na věži byly umístěny tři zvony: Víra, Naděje a Láska. Zvony byly darem občanů města. Vedle chrámu stojí farní budova, jejíž zevnějšek je také postaven v novorenesančním slohu.
Kostel ČESKOSLOVENSKÉ CÍRKVE HUSITSKÉ byl postaven v letech 1935-36 ve funkcionalistickém slohu stavitelem Josefe Šebkem z Nymburka, podle projektu ing. Josefa Petříčka z Chocně. Jedinou výzdobou interiéru je rozměrný obraz Poslední večeře páně z roku 1936 od malíře Františka Pojkara a busta ThDr. Karla Farského od sochaře Jana Znoje. Na kruchtě jsou umístěny varhany, pocházející z 19.století, pro sbor byly získány v roce 1948 ze synagogy v Praze Karlíně.
Socha mistra Jana Husa nepatří sice k příliš historickým skvostům královského města Nymburka, ale nepochybně i ona má své významné místo na mapě památek města. Nachází se v parku Hrdinů a je součástí památníků padlým hrdinům z I. i II. světového válečného konfliktu. Samotná socha je z pískovce a je umístěna na cca 2 metry vysokém kvádrovém podstavci v čele s nápisem „M JAN HUS“. Autorem tohoto díla z roku 1928 je sochař František Přítel.
KAPLE SV. JANA NEPOMUCKÉHO – je pozůstatkem rozlehlého dominikánského kláštera vybudovaného ve 2.polovině 13.století. Za husitské reformace byl klášter zrušen a dominikáni byli roku 1424 z města vyhnáni. Klášter byl vydrancován a pobořen. Zůstal pustý až do roku 1667, kdy byl obnoven. V roce 1786 císař Josef II. nymburský klášter zrušil. V roce 1857 odkupuje presbytář bývalého kostela Panny Marie Růžencové nymburský měšťan a mecenáš Jan Nepomuk Zedrich a podle návrhů významného stavitele Bernharda Gruebera nechává toto místo upravit jako školní kapli a rodinnou hrobku a přejmenovává ji na kapli sv. Jana Nepomuckého. Do krypty v podzemí kaple jsou pak přeneseny ostatky jeho rodičů. Po smrti Jana Nepomuka Zedricha zde byly uloženy i jeho ostatky. Kaple pak slouží až do poloviny II. světové války jako školní kaple pro Tyršovy školy stavěné ve dvou etapách. První chlapecká škola v roce 1882 a druhá dívčí v roce 1889–1891. Obě školy byly vystavěny na základech bývalého konventu. Během II. světové války přešla kaple do majetku města a později se využívala jako skladiště, čímž byl její interiér velmi poničen. Z chrámové lodi vznikla radnice a divadlo. Od roku 2010 slouží kaple sv. J. Nepomuckého jako provizorní výstavní a koncertní síň a bylo započato s jejím postupným restaurováním. V roce 2014 kapli dostává do výpůjčky Nymburské kulturní centrum a zajišťuje kulturní program v kapli.
KOSTEL SV. JIŘÍ – na tzv. Svatojiřském předměstí byl postaven na nově zbudovaném hřbitůvku kostelík sv. Jiří. Vysvěcen byl patrně roku 1569. Ač byl kostel postaven v době vzestupu renesančního umění, nese v sobě ducha doznívajícího slohu pozdně gotického. Stavitelem byl Jan Honzar z Českého Brodu. V 18.století byla za jeho presbytářem postavena ještě zvonice. Původně malý předměstský hřbitov byl roku 1787 rozšířen a kostelík sloužil až do roku 1967 jako hřbitovní kaple.
Hřbitov, jehož součástí byla celá řada výtvarně hodnotných náhrobních desek a uměleckořemeslných prací, byl v letech 1967–1969 zrušen a zlikvidován způsobem značně nedůstojným. Jen několik desítek pozůstatků zde pohřbených – ze známých osobností to byl např. básník Otakar Theer a Jan z Wojkowic – bylo exhumováno a přeneseno na nový nymburský hřbitov. Téměř všechny ostatní hroby byly rozebrány, náhrobní kameny rozprodány jako kamenosochařský materiál, ozdobné kovové mříže odvezeny do sběru, hroby – často včetně rakví – byly zasypány, stromy a keře vykáceny a celá plocha hřbitova byla srovnána buldozerem. Nenávratně tak zmizely ostatky např. lékaře Jana Dlabače, přítele Boženy Němcové a mnoha dalších významných nymburských rodů (Zedrichů, Červinků, Černých a dalších). Spolu s nimi zmizela i vynikající umělecká díla sochařů. Jen několik málo cenných náhrobků bylo v 70. letech 20. století přeneseno na dvůr Starého děkanství na Kostelním náměstí. Významné městské pohřebiště se smutnou a pohnutou historií tak dnes připomíná jen kostelík a dvě zbylé hrobky.
Nymburské KREMATORIUM je jednou z mála zcela výjimečných puristických staveb. Autorem plánů z roku 1922 je architekt Bedřich Feuerstein. Budovu vyprojektoval ve spolupráci s architektem Bohumilem Slámou. Architekt Feuerstein vyrůstal v nedaleké Loučeni, kde byl jeho otec správcem panství Thurn Taxisů. Feuerstein se proslavil zajímavými stavbami, realizovanými v Japonsku společně s Antonínem Raymondem. Stavbu provedla firma architekta Emila Prücknera z Nymburka. Krematorium bylo slavnostně předáno městu do užívání dne 21. září 1924.
Z Nymburka sem došel dlouhý průvod, zazněly projevy představitelů města a zazpíval pěvecký sbor Hlahol. Moderní technická cesta na věčnost byla otevřena. Krematorium je součástí tzv. nového hřbitova, který byl vybudován počátkem 20. století na tehdejším Drahelickém předměstí. Plány nového hřbitova vypracoval nymburský stavitel Josef Červený. První záznam o pohřbu sem na nový hřbitov pocházejí z roku 1905.
ROHOVLÁDŮV KŘIŽ připomíná historickou událost. Roku 1428 táborité spolu se svým vůdcem Janem Hvězdou z Vícemílic obsadili město Nymburk. Při tom zajali místního faráře Jiřího Rohovlada i jeho kaplana. Oba totiž dosud schvalovali zavrhované svátosti. Spoutané kněze husité zabednili do vysmolených dřevěných sudů a odvezli je do míst za městskou bránu, odkud vedla cesta do Prahy.Tam již byla připravena hranice suchého dříví, na kterou husité navalili sudy s oběma nešťastníky na hranici a potom ji zapálili. Na místě popravy obou kněží se v pozdějších dobách v noci často ukazovala světla a byly po dlouhou dobu slyšet lahodné písně zpívané anděly. V místě popravčí hranice pak prý dlouho nerostla tráva a dobytek, který procházel kolem, na kolena padal. Městská brána stojící nedaleko popravního místa, byla prý pak na památku umučeného kněze Jiřího Rohovláda zvána Svatojirskou.(Byla zbořena roku 1885). v místě ohnivé hranice byl postaven litinový kříž.
Památník byl vztyčen 16. srpna 1834 na pravém břehu Labe v místech, kde oba duchovní zahynuli. Prvně byl obnovován v roce 1891 Boh. Macháčkem a podruhé pak téměř po 100 letech, ak. sochařem Radkem Plachtou v roce 1998. Ten provedl restaurátorské práce na kameni, nový křiž ukoval umělecký kovář Libor Kubeš ze Zavadilky. Po dobudování cyklostezky v tomto úseku byl křiž znovu osazen na důstojné místo, na břeh Labe v roce 2002. Osazení a instalaci kříže provedli akademičtí sochaři Hora a Metelka z Prahy.
Nika se sochou SV. JANA NEPOMUCKÉHO stojí na centrálním městském parkovišti u mostu přes Labe. Autorem sochy je Jan Brokoff, který ji vytvořil v roce 1696 na objednávku nymburského měšťana – Samuela Benátského – úředníka pověřeného správou mostů, silnic a zdí městských. Na soklu sochy proto naleznete nejen letopočet, ale i monogram tohoto měšťana – písmena SAB, kdy A je počátečním písmenem jména jeho manželky.
V minulosti na tomto místě stávala budova barvírny, kde se narodil pozdější spisovatel František Rachlík (na tuto skutečnost upozorňuje i informační tabulka u sochy sv. Jana Nepomuckého) a právě v nice tohoto domu původně stávala předmětná socha. Ta pochází z roku 1696 a jejím autorem je, dle signatury na podstavci, zakladatel slávy sochařské rodiny Jan Brokoff.
POMNÍK OBĚTEM I. a II. světové války v Drahelicích. Autorem působivého pískovcového sousoší z roku 1920 byl místní umělec František Přítel, působivou figurální kompozici tvoří ležící padlý ve stylizované skále, nad nímž truchlí žena s dítětem v náručí.
Tento skříňový MOHYLOVÝ HROB byl odkryt v roce 1994 a jeho stáří se odhaduje na 5500 let. Jedná se o naprosto unikátní archeologický nález, podobné jsou známy pouze ze západní Evropy a z jedné lokality na jižní Moravě. Jde o mohylu patřící kultuře nálevkovitých pohárů pozdní doby kamenné. Jelikož jde o unikátní památku, rozhodl Městský úřad v Nymburce, že zůstane na místě zachována a dům, který zde má být postaven, by měl sloužit ke kulturním a turistickým aktivitám města.
Byl objeven hrob s megalitickým kamenným obložením, ve kterém ležela kostra muže v mírně skrčené poloze. Současně s ním byly nalezeny pozůstatky vnitřního valu opevněné osady z doby bronzové a pravěký příkop. Nakonec celý půdorys vodních příkopů a hradeb kopíruje původní pravěké opevnění.
Synagoga byla postavena roku 1891 na zahradě židovského domu čp.153 panem Antonínem Červeným. Dům byl vystavěn v kombinaci novorománského a maurského stylu, původně měl čtyři nároží zakončená cibulovými báněmi. Po opravě však budova zcela ztratila originální architektonický charakter, a když za II. světové války zanikla ve městě židovská náboženská obec, přestala sloužit původnímu účelu. Dnes budova patří Městskému vlastivědnému muzeu v Nymburce a byla zde obnovena železniční expozice.
