Památkovou rezervaci lidové architektury zvanou BETLÉM naleznete v Hlinsku na pravém břehu řeky Chrudimky v centru města, jeho část byla v roce 1995 prohlášena památkovou rezervací lidové architektury vesnického typu pod názvem Hlinsko – Betlém ve správě Národního památkového ústavu.
Roubené domky si zde začali stavět drobní řemeslníci od poloviny 18. století. Mapa stabilního katastru z roku 1839 dokládá, že stavebníci stavěli jeden roubený domek vedle druhého, stěží zůstalo místo na malé předzahrádky. Původním převažujícím řemeslem zdejších obyvatel bylo hrnčířství, na konci 19. století převládlo tkalcovství. Kromě těchto řemesel zde bydleli a pracovali krejčí, kožešníci, hračkáři, sedláři, ševci, ale také třeba výrobce hudebních nástrojů, sedlář či porodní babička. Stavebním materiálem bylo hlavně dřevo, zdila se pouze část kolem topení. Domky byly přízemní, se sedlovou střechou. Původní střešní krytina byl šindel ze smrkového dřeva, později tzv. lepenka. Uvnitř byla většinou jedna velká místnost – světnice, dále síň s černou kuchyní a komora. Součástí některých stavení byl chlívek pro ustájení dobytka nebo stodůlka pro uchování zemědělských plodin. Domky byly ozdobeny nápisy na záklopových prknech, barvy okenních rámů a dveří byly většinou velmi nápadné, zářivé. V polovině 19. století bylo odkryto roubení a spáry mezi nimi se vymazávaly zdícím materiálem a bílily. Koncem století se stěny natíraly vápenným nátěrem rozličných barev – bílou, modrou nebo růžovou. Také začalo přibývat zděných stavení. Mnoho domků bylo postupně zrenovováno
Od konce 19. století a zejména v první třetině 20. století se Betlém stal domovem pro rodiny továrních dělníků. Jako by zázrakem si tato hlinecká část uchovala svůj původní urbanistický ráz až do 80. let 20. století. Díky snaze pracovníků památkové péče a dalších nemnoha nadšenců se podařilo v roce 1987 prosadit záchranu alespoň části objektů. Od roku 1989 je Betlém součástí Souboru lidových staveb Vysočina, dnes Muzea v přírodě Vysočina. První opravené domky byly návštěvníkům zpřístupněny v roce 1993
Domek č. p. 134 – větší roubené stavení se nachází na původním místě již od druhé poloviny 18. století. Má trojdílnou dispozici – velkou obytnou světnici, síň, na kterou navazuje valeně klenutá černá kuchyně a komora. Domek obývaly zpravidla dvě rodiny, ponejvíce řezníka a krejčího. Nynější vzhled odpovídá druhé polovině 19. století.
Venkovský dům č.p.159 – přízemní stavení volně situované na parcele, z r. 1765 s obnoveným nápisem na kabřinci představuje malebný příklad tradičního řemeslnického obydlí na předměstí Hlinska. Architektonicky hodnotný doklad vývoje lidové architektury na Hlinecku.
Venkovský dům č.p. 362 – přízemní roubené stavení z 2. pol. 18. stol. s komorochlévní dispozicí a přístavbou kol. r. 1800, po kompletní rekonstrukci koncem 90. let 20. stol. Představuje příklad tradičního obydlí na řemeslnickém předměstí Hlinska.
Další domy:
