Městys LOUŇOVICE POD BLANÍKEM se nachází se jihovýchodně od Benešova u Prahy, leží v typické pahorkovité krajině středních Čech. K Louňovicím jsou přidruženy čtyři z nich – Býkovice, Rejkovice, Světlá a Mrkvová Lhota.
Nejstarší dějiny Louňovic jsou spojené s osudy ženského premonstrátského kláštera, který byl založen roku 1149 jako protějšek želivského kláštera; později byly jeptišky z Louňovic vysílány do nově zakládaného konventu Rosa coeli v Dolních Kounicích. Louňovický klášter patří mezi ty české kláštery, o nichž se nám dochovalo velmi málo zpráv. V době svého vrcholného rozvoje kolem roku 1400 mu náleželo v okolí Louňovic 23 vesnic, jedna tvrz a jedno městečko. Kromě toho klášter spravoval také rozsáhlý majetek u Soběslavi, který čítal 11 vesnic. Je pravděpodobné, že se klášter podílel v okolí Louňovic na těžbě zlata. Louňovický klášter zanikl na počátku husitských válek.
Klášter byl již navždy zničen, ovšem vesnice, která okolo něj vznikla, zůstala zachována. Byla poté v držení táboritů a později města Tábora, a to až do roku 1547. Nato se v držení vsi střídali šlechtičtí majitelé, z nichž posledním byl Karel Adam Lev z Říčan, který před svou smrtí v roce 1672 odkázal panství pražskému arcibiskupství, které vlastnilo Louňovice a přilehlé zalesněné dvojvrší Velkého a Malého Blaníku až do poloviny 20. století.
Dochována zeď o celkové délce asi 20 m, tvořící dnes tarasní zeď. Povrch z lomového kamene, patrné spáry s otvory po nosnících lešení.
