LESNÍ DIVADLO MLÝNY patří historicky mezi nejvýznamnější přírodní divadla v Čechách. Tato unikátní divadla vznikala především v první polovině 20. století, a to v oblastech se zajímavým členitým terénem.
Divadlo je v okrouhlé sníženině, ukončené na severní straně asi 4 m vysokou pískovcovou skalní stěnou, k níž přiléhá vyvýšené jeviště s dřevěnou podlahou. Po stranách pódia stávaly kdysi dva roubené domky, které dnes nahrazuje dřevěný přístřešek v levé části jeviště. Strmé schodiště před ním vede na dřevěný ochoz se zábradlím, který je dvěma ve skále vytesanými schodišti propojen se skrytou chodbičkou na temeni skály. Díky tomu se mohlo hrát ve třech výškových úrovních: na jevišti, dřevěném ochozu a na vrcholu skály. Na okrouhlém svahu naproti jevišti je hlediště s dřevěnými lavičkami.
Bylo založeno v roce 1931 místním kuličem skla Franzem Marschnerem. Divadlo bylo typické svou malebností a romantickým pojetím. Divadlo zahájilo svou činnost na letnice v roce 1931 působivou operetou. V průběhu 30. let se jeho popularita neustále zvyšovala; podle pamětníků se zde hrálo jednou týdně. K divadlu patřila i nedaleká výletní restaurace, kde Franz Marchner pořádal pravidelné taneční zábavy. Tento úspěšný vývoj byl bohužel násilně přerušen nástupem 2. světové války, během které byly zcela zničeny oba jevištní domky a silně poškozeny ostatní dřevěné konstrukce a lavice v hledišti. Po válce už se provoz bohužel obnovit nepodařilo; Franze Marschnera a jeho rodinu pak stihl tragický osud: jeho manželka byla v roce 1946 zabita a on sám s dcerou byli poté vystěhováni do Německa. Marschner zde pracoval jako lesní dělník ve Schwarzwaldu, a zahynul při práci. V této době tak lesní divadlo v Mlýnech dál chátralo, pomalu zarůstalo a postupně upadalo v zapomenutí. Jen pár pamětníků si občas připomínalo, že tu kdysi stával slavný divadelní stánek.
První náznaky renesance tohoto divadla se objevily v počátcích 90. letech minulého století; v roce 1992 zde například hrála pražská divadelní skupina Harcovníci, v druhé polovině 90. letech dokonce vznikla nadějná iniciativa Obecního úřadu a Farního úřadu Kytlice a Lesů ČR a dalších jednotlivců obnovit činnost tohoto divadla, která bohužel nebyla dotažena do konce. Ke skutečné obnově Lesního divadla tak došlo až v roce 2003, kdy z iniciativy vedoucího Hudebního&divadelního spolku Kamenice, Karla Krejčího, s materiální podporou Obecního úřadu Kytlice a mnoha dalších institucí a jednotlivců se podařilo divadlo částečně zrekonstruovat a zahájit v něm trvalý provoz.
KŘÍŽOVÝ BUK – horské sedlo (535 m) v pásmu Kytlické hornatiny mezi Javorem a Širokým vrchem. Toto místo se za sedmileté války mezi Rakouskem a Pruskem stalo místem posledního odpočinku vojáků padlých v místních střetech. Rakouská vojska napadla ustupující Pruská vojska po jejich porážce u Kolína. Přepad se odehrál v noci pouze za svitu pochodní. Tehdy zde padlo 486 Prusů a 163 rakouských vojáků kteří zde byli 22. července pohřbeni. Místo jejich posledního odpočinku bylo označeno křížem na starém buku, který již dávno nestojí. Dnes jej nahradil dřevěný kříž, který tuto událost připomíná. Po roce 1995 byl na loučce vedle silnice vztyčen nový kříž z dřevěných trámů.
Naučná stezka čs. opevněním Křížový Buk
Silnice z Chřibské do České Kamenice vždy sloužila k nástupu cizích vojsk ze Saska do Čech. Toho si byli vědomi projektanti opevnění Československa před II. světovou válkou, a proto zde vybudovali dva sledy lehkého opevnění vz. 37. Těsně nad silnicí, asi 150 m, stojí šikmý prvosledový objekt N1/30/A180, který je mimo jiné zajímavý i tím, že jej po záboru pohraničí navštívil 6. 10. 1938 Adolf Hitler. Objekty druhého sledu se nalézají u červené turistické cesty a jsou v různém stupni dokončení, jejich betonáž probíhala těsně před mobilizací v září 1938. Na některých místech, zvláště u objektů prvního sledu, najdete mimo střeleckých průseků také ještě dobře patrné spojovací a střelecké okopy mezi jednotlivými objekty.
