KYTLICE Je malá obec, která leží na obou březích říčky Kamenici v Chráněné krajinné oblasti Lužické hory. 6 km severně od města Nový Bor, s nadmořskou výškou 462 m. Má 497 obyvatel.
Znakem obce je úhlopříčně rozdělený štít na dvě části stříbrnou linkou se třemi vlnovkami symbolizující řeku Kamenici. Levá horní část obsahuje sklářskou píšťalu (odkazující na tradici sklářství) zkříženou s ostrví (sukovitý kmen s pahýly) na zlatém (v tisku žlutém) poli. Zlatá barva a ostrev s šesti pahýly poukazuje na erb původních majitelů panství, jimiž byli Berkové z Dubé. Pravá dolní část obsahuje modré pole odkazující na kobaltovou modř, kterou se ve sklářském průmyslu místní skláři proslavili.
Území obce Kytlice prošlo neobyčejně složitým územním, majetkoprávním a správním vývojem. Od středověku byla vedle sklářství jeho rozhodujícím faktorem příslušnost ke dvěma různým panstvím – Sloupskému a českokamenickému. V jejich rámci se vytvořily dva samostatné katastry, které pojímaly každý po dvou obcích: Hillův Mlýn s Dolním Falknovem a Falknov s Kytlicemi a s částí Hillova Mlýna.
V roce 1731 byla sklárna prodána novým majitelům a těmi se stali Kittelové. Jelikož se jim nepodařilo pro huť zajistit dostatek dřeva, musel Jan Josef Kittel v roce 1750 provoz hutě zastavit. Pozemky patřící k huti rozprodal lidem na stavbu domků, a tak v roce 1758 vznikla uprostřed Falknova nová ves nazývaná Kittlitz (Kytlice). Od roku 1758 působí Kytlice jako nová ves. Ves Falknov je tedy považována za mateřskou obec Kytlice. Do roku 1850 byly Kytlice a Falknov samostatnými obcemi s vlastními rychtáři. S novým nařízením byly obě obce spojeny pod jménem Falknov a do takto nové obce byla pojata i část Hillova Mlýna.
Další vývoj Kytlicka zasáhla podstatně výstavba železniční tratě z Děčína do Varnsdorfu v letech 1867–1868.
K poslední změně správního uspořádání Kytlice došlo v souvislosti se správní přeměnou v roce 1960, kdy byl zrušen okres Nový Bor a Kytlice byly připojeny k okresu Děčín. Současně došlo ke sloučení Mlýnů s Kytlicemi v jednu obec. Komplikovaný správní vývoj se dodnes odráží ve složitém číslování domů, protože každá z částí dnešních Kytlic má vlastní číslování dle systému z konce 19. století, kdy bylo nahrazeno původní číslování z roku 1771 zavedené Marií Terezií.
Dolní Falknov – leží na pravém břehu říčky Kamenice. Původně zde stála jen panská lesovna. V roce 1668 zde byla vystavěna hospoda, která se stala později sídlem rychtáře. Před rokem 1843 již patřila rodu Zippeových, který zde setrval až do roku 1945 a z něhož pocházel vynikající český mineralog a geolog František Xaver Maxmilián Zippe. Hospoda byla v provozu i po roce 1945, ale zanedbáním údržby v následujících letech zchátrala a roku 1963 byla zbourána.
Falknov
Leží na levém břehu říčky Kamenice, byl údajně založený po roce 1471. Bezpečně je existence Falknova doložena až v 16. století. Již v roce 1530 zde byla vytvořena sklárna skelmistrem Pavlem Schürerem z Aschberku. Díky prudkému rozvoji sklářství vzkvétá i obec. Ve vsi bylo 30 brusíren skla a malíři skla. Ke sklářské huti patřily značné pozemky, na kterých byl založen statek s obilním mlýnem, pivovar a pila.
Mlýny jsou nyní částí obce Kytlice a jsou převážně rekreační vsí, malebně rozložená v zalesněném údolí říčky Kamenice, asi 3 km západně od Kytlic. Dříve se jmenovala Hillův Mlýn (Hillemühl) podle starší pily, kterou zde vybudovali Vartenberkové již někdy kolem poloviny 16. století. O půl století později se Jan Oktavián Kinský rozhodl postoupit půdu v okolí pily poddaným a založit zde novou vesnici.
Tok Kamenice svým spádem umožnil vznik četných domáckých zařízení na vodní pohon, sloužících většinou k zušlechťování sklářských výrobků. Do roku 1795 zde vzniklo 14 brusíren skla a v průběhu 19. století zde pracovalo 46 brusičských truhel, kuličských stavů a mlýnů na sklářské malířské barvy
Těžkou ránu utrpěla obec, stejně jako celé pohraničí, během druhé světové války a v letech následujících. Německé obyvatelstvo bylo násilně vystěhováno, sklářská výroba se neobnovila. Během roku 1949 byly doposud správně samostatné osady spojeny do jedné s dnešním názvem: Kytlice.
Ochranný genius loci ale nad Kytlicemi bděl i v této těžké době. Zdevastovaná vesnice se stala předmětem zájmu řady známých pražských herců a umělců, kteří kupovali zničená stavení a citlivě je přestavovali na rekreační chalupy. Tak začala nová éra Kytlic jako „chalupářské“ vesnice proslavené řadou zvučných jmen české kultury. Po roce 1989 se pak znovu rozběhl i kulturní život obce. Obnovila se činnost ochotnického spolku, pro děti hraje loutkové divadlo, v kostele jsou pořádány koncerty komorní hudby, v budově staré školy vystavují s Kytlicemi spojení výtvarníci apod.
V Kytlicích se mohou pochlubit velmi bohatým společenským životem, což letos ocenila i hodnotící porota, která udělila Kytlicím v krajském kole soutěže VESNICE ROKU 2016
Modrou stuhu za společenský život.
VESNICÍ ROKU ÚSTECKÉHO KRAJE 2018 do 24. ročníku soutěže se přihlásilo celkem 23 obcí z Ústeckého kraje. Soutěž Vesnice roku v Programu obnovy venkova je každoročně vyhlašována již od roku 1995. Cílem soutěže Vesnice roku je povzbudit obyvatele venkova k aktivní účasti na rozvoji svého domova, prezentovat programy obnovy jednotlivých vesnic a upozornit na význam venkova, ale také vyzdvihnout aktivity obcí, jejich představitelů a občanů, kteří se snaží nejen zvelebovat svůj domov, ale rozvíjejí i místní tradice a zapojují se do společenského života v obci.
Přihlášené obce jsou hodnoceny v následujících oblastech: společenský život, aktivity občanů, podnikání, péče o stavební fond a obraz vesnice, občanská vybavenost, inženýrské sítě a úspory energií, péče o veřejná prostranství, přírodní prvky a zeleň v obci, péče o krajinu, připravované záměry a informační technologie obce a koncepční dokumenty.
Sklářská minulost uvedla oblast Kytlicka do širšího podvědomí. Obyvatelé byli velmi zruční a vynalézaví, odjížděli do ciziny a pomáhali českému sklu získávat ve světě dobré jméno. Řemeslná a živnostenská činnost byla velmi závislá na světových trzích. Sebemenší výkyv v cenách skla se okamžitě projevil na životních podmínkách obyvatelstva. Ale nejen trhy tuto skutečnost ovlivňovaly. Kruté následky zanechaly na Kytlicku hladomory ve 40. letech 19. století, kdy v důsledku neúrody stouply nesmírně ceny potravin, navíc vypukla odbytová krize ve sklářství. Kritickou situaci se snažili zachránit kněžna Vilemína Kinská a majitel kytlického statku dr. František Kittelt. Podařilo se jim zaměstnat stovky místních obyvatel budováním cest.
