DUTÝ KÁMEN (379 m) je přibližně 600 m dlouhý zalesněný hřbítek, vybíhající jižním směrem od silnice ze Cvikova do Kunratic.
Dutý kámen je pozoruhodný především sloupkovým rozpadem pískovce. Tento mimořádný geologický jev byl už od roku 1914 chráněn kunratickou sekcí Horského spolku pro nejsevernější Čechy a po 2. světové válce byla jeho ochrana znovu vyhlášena v roce 1955.
Vznik pískovcových sloupečků na Dutém kameni způsobila vyvřelá hornina, která sice nepronikla až k povrchu, ale horké plyny a páry, které její průnik doprovázely, stoupaly po puklinách vzhůru a zahřály okolní pískovec na vysokou teplotu. Tato teplota sice nestačila k roztavení horniny, ale způsobila její zpevnění prokřemeněním. Při následném chladnutí došlo spolu se zmenšováním objemu horniny ke vzniku kontrakčních trhlin a k rozpukání pískovce na tenké svislé desky. V nejbližším okolí puklin, kde bylo zahřátí nejintenzivnější, byly tyto desky rozděleny ještě příčnými trhlinami na menší části a tam, kde došlo k velkému zhuštění příčných trhlin, vznikly drobné čtyř – až šestiboké pískovcové sloupečky. Proto jsou sloupečky vyvinuté jen v těsné blízkosti puklin a ve větší vzdálenosti rychle přecházejí přes deskovité partie do celistvého pískovce.
Na Dutém kameni je sloupcová odlučnost pískovce viditelná na několika místech, ale nejlépe je vyvinutá na 2,5 m vysokém skalním suku, který stojí asi uprostřed hřbetu. Nejvýznamnější skalní suk, nazývaný někdy podle svého tvaru Vějíř, nebo Varhany podle původního německého názvu „Orgelpfeifenstein“ (= Varhanní píšťaly). Tento 2,5 m vysoký skalní útvar je složený z drobných čtyř – až šestibokých pískovcových sloupečků, širokých 2-5 cm a vysokých až 3 metry, které se směrem vzhůru vějířovitě rozevírají.
Šustrova díra je nejspíš uměle rozšiřovanou jeskyní. Traduje se, že při stavbě zdejší (dnes zrušené) železnice tu r. 1906 po mnoho 
týdnů žil jeden z barabů (dělníků na železnici) . Jeho vousatá tvář a postava sedící před jeskyní u planoucího ohně se stala pověstnou. 
Poblíž je hlavní stěna bývalého lomu, na opačné straně hřbítku je malé skalní okno.
Na začátku cesty je vytesaná plošinka Karolínina odpočinku s kamennou lavicí, jejíž opěradlo zdobí reliéf koruny s výrazným, ale dnes již téměř nečitelným názvem „Karolinenruh“.
Hřebenová cesta pokračuje na malé prostranství mezi skalami, na kterém je vytesán reliéf hlavy ozdobené vavřínem, lyrou a mečem. Byl vytesán ke 100 výročí úmrtí básníka Theodora Körnera, který se proslavil svou bojovnou lyrikou. Vytesali ho dva 
místní umělci a členové kunratické sekce Horského spolku pro nejsevernější Čechy, řídící učitel Karl Beckert a četnický strážmistr Karl Bundesmann. Körner pocházel z Drážďan, studoval filosofii a přírodní vědy, ale kvůli nedovolenému souboji musel opustit svou vlast. Jeho bojovná lyrika vyšla posmrtně roku 1814 ve sbírce Lyra a meč. Oba tyto symboly jsou také znázorněny ve věnci kolem Körnerova reliéfu. V dubnu 2005 byla na skalní stěně s reliéfem slavnostně odhalena malá pamětní deska.
Do skály za reliéfem je vytesané úzké schodiště vedoucí na vyhlídkovou skálu zvanou Široký kámen, na jejímž vrcholu stojí 
osmihranný kamenný stůl s lavicí. Na horní desce stolu byla původně astronomicko-geografická orientační tabule a sluneční hodiny, z nichž se dodnes zachoval ciferník se zapuštěným hrotem vrhajícím stín. Na východní straně stolu je vytesaný eliptický medailon s datem zhotovení 19.7.1914, iniciálami kunratické sekce Horského spolku pro nejsevernější Čechy a jménem jejího tehdejšího předsedy, učitele Franze Řeháka. Na dalších stranách stolu najdeme údaje o místní odchylce od středoevropského času (-1 min. 22 s) a o zeměpisné poloze místa: 50°46’13“ severní šířky a 14°39’35“ východní délky.
Kunratické skály kdysi se toto nevelké skalnaté území nazývalo podle dávno zaniklého mlýnského náhonu „Mühlflorssteine“ a v období rozvoje turistiky na počátku 20. století se zdejším skalám začalo honosně říkat „Kunratické Švýcarsko“. Tento název ale zahrnoval podstatně širší okolí Kunratic i s Dutým kamenem a Skálou smrti. Po 2. světové válce ale Kunratické skály upadly téměř v zapomnění a teprve na podzim roku 2005 byla mezi Kunraticemi a Drnovcem vyznačena krátká místní stezka, zpřístupňující některé zdejší zajímavosti.
Nejmajestátnějším reliéfem je SKÁLA SMRTI mohutný výjev z pověsti o rytíři a krásné panně. A příběh je to vskutku hororový.
Na skále nad Kunraticemi u Cvikova měl kdysi své sídlo zlý a loupeživý rytíř Kun. Nebyl to žádný lidumil, našel zalíbení v pitkách, hrubém chování a utiskování prostého lidu. Na pokraji lesa žil mlynář, který měl krásnou dceru, spravovali tu malé hospodářství.
Rytíři se dívka zalíbila a usmyslel si, že ji bude mít. Dívka však rytíře dobře znala a jako zbožný člověk s ním nechtěla nic mít a vyhýbala se mu. Měla velmi ráda přírodu, často se v lese i po loukách toulala a vše pozorovala. Jednou, při svých toulkách po okolní přírodě, se zabrala do pozorování, že si ani nevšimla rytíře Kuna, který se tu na koni objevil. Ten využil příležitosti a snažil se k dívce potichu dostat. Na poslední chvíli se prozradil a dívka se snažila uniknout skrz lesy a močály. Kun ji pronásledoval a už se začal předčasně radovat, že m
u neunikne. Dívka se zastavila na okraji skály, která se nachází nad Svitávkou, táhnoucí se mokřinami. Neměla už kam uniknout, rytíř se začal radovat, že mu ji už ani ďábel nesebere.
V tom se dívka rozhodla, že raději ze skály skočí, než by měla být po vůli Kunovi. Příroda, kterou tak milovala, ji nakonec zachránila a ona dopadla do měkkého koberce rašeliníku. Unikla. Rytíř vzteky bez sebe, hodil po ní oštěp. Nenadálého pohybu se ale polekal Kunův kůň a skočil s ním do bažin, kde zůstal rytíř pohřbený. Říká se, že ho schvátil do svých párů sám ďábel, za jeho krutost a hrůzné činy. Když se pozorně podíváte na skálu, prý je na ní do dnešních dnů vidět odlomený kus kamene koňským kopytem a také spár pracky ďábla, který rytíře stáhl k sobě.
Zhruba 100metrů od skály s reliéfem jsou ve svahu do skal tesány umělé jeskyně pocházející zřejmě z období okolo roku 1944.
Žlutá turistická značka kopírující starou cestu vede z Drnovce do severní (horní) části Kunratic a prochází mělkým zalesněným údolím. Po průchodu kamenným úvozem zhruba 400 metrů chůze za obcí míjí cesta v pískovcové skále vytesanou SKALNÍ KAPLI U KUNRATIC (někdy nazývanou jako Skalní kaple u Drnovce).
Kaple, která se nachází v malém skalním městě, označovaném jako „Kunratické Švýcarsko“. Kaple byla vytesána kunratickým rodákem, sedlákem a běličem Franzem Hüllem v pískovci z jednoho kusu ve tvaru antického chrámku. V tympanonu jsou vytesány letopočty 1834 a 1934, tím druhým byl rok slavnostního vysvěcení renovované kaple místním Horským spolkem.
Později tam byl umístěn obraz Madony doprovázený v pozadí motivem ztroskotané lodi. Obraz do kapličky věnoval z vděčnosti za svoji záchranu Josef Bundesmann poté, co přežil bouři, do níž se dostal na jedné ze svých obchodních cest do Ameriky.
KARLŮV ODPOČINEK je uměle přitesaná pískovcová převislá skála (v nadmořské výšce 362 m) s vytesanou lavicí nacházející se ve Cvikovské pahorkatině. Lavice byla vytesána do pískovcové skály členy místní sekce Horského spolku, který ji věnoval z vděčnosti svému předsedovi Karlu Beckertovi. Nad lavicí je do převislé skály vyryt eliptický medailon s odpovídajícím textem. Na náklady obce koncem září roku 2014 lavici u Karlova odpočinku pomocí jasanového dřeva zrenovoval Patrik Mataj.
Několik skalních věží s názvy Bundesmannova útulna, Beckertův kámen, Ztracený vodník, Blíženci, Jehla jsou atraktivní pro skalní lezce.
Asi 370 metrů vzdušnou čarou severozápadním směrem od Karlova odpočinku se v nízké skále nachází turisticky přístupná asi 8 metrů hluboká uměle upravená JESKYNĚ WALTRO. Nevelký skalní úkryt byl pojmenován Waltro – podle ilegální skupiny
Waltera Hoffmanna (1923–1947). Ten tu za 2. světové války ukrýval uprchlé ruské zajatce a vytvořil z nich i partyzánskou skupinu, která podnikala v okolí diverzní akce.
