KOŘENOV
Počátkem 20. století se němečtí evangelíci rozhodli postavit vlastní modlitebnu a vybrali pro ni místo na vyvýšenině dnešního TESAŘOVA (dříve Šenkhána – česky, Schenkenhahn –německy) při bývalé císařské krkonošské silnici. Toto někdejší pojmenování Tesařova vzniklo na počátku 19. století, kdy v těchto místech stála pouze dvě stavení: hospoda a krčma (šenk). Evangelíci se scházeli od roku 1903 v chatě Zvonice. Proto se v roce 1908 rozhodli postavit si vlastní modlitebnu.
Přes velké finanční problémy se zdejším evangelíkům podařilo obstarat potřebný finanční obnos. Zejména pomohl zdejší pastor, který jezdil přednášet do Slezska a získané peníze věnoval na stavbu kaple. 20. května 1909, v den Nanebevstoupení Páně, byl položen základní kámen k výstavbě kaple. Stavba byla provedena svépomocí, a ještě téhož roku za velké slávy a účasti byla osmiboká kaple vysvěcena a předána do užívání dne 20. října 1909. O nedělích pak sem přicházeli evangelíci i z nedalekého pruského Slezska (z osady Tkacze, Strickehrhäuser – dnešní Mýtiny).
Projekt kaple zhotovil berlínský stavitel architekt sakrálních staveb Dr. Otto Bartning.
Zajímavostí, která jistě stojí za zmínku je fakt, že dle projektu architekta Dr. Otto Bartninga (projektanta tesařovské kaple), byla v roce 1931 postavena v rakouském městě Dornbirn kopie kaple tesařovské, která do dnešních dnů slouží zdejším evangelíkům.
Hřbitov u kaple byl založen v roce 1911, ale další dva roky trvalo, než věřící získali povolení k pohřbívání. Až roku 1913, kdy zdejšímu truhláři Ulmanovi zemřely dvě dcery, a on je pochoval k tesařovské kapli, rakouské úřady pohřbívání dodatečně schválily.
PŘÍCHOVICE
KOSTEL SV. VÍTA – neorománský kostel se začal stavět 11. července 1859 podle plánů knížecího stavebního správce Josefa Pruvota a slavnostně vysvěcen byl jabloneckým biskupským vikářem P. Antonem Mikschem 12. října 1862.
Přímo u kostela můžeme vidět sochu sv. Joseta. Nedávno byla restaurovaná a vyniká barva růžového pískovce. Podstavec sochy zdobí reliéf sv. Jana Nepomuckého.
Rekonstruovaná FARA s přístavbou z roku 1993 slouží, v návaznosti na působení kněze Miroslava Šimáčka od roku 1979, též jako Interdiecézní centrum života mládeže Křižovatka Příchovice v duchu hnutí Fokoláre.
Naproti kostelu je hřbitov, před kterým se nachází Pomník obětem 1. světové války. Na hřbitově vás zaujme márnice.
Na návsi poblíž kostela stojí půvabná socha Panny Marie v provedení immaculata. Jedná se o ikonografický typ neposkvrněné Panny Marie vznášející se v oblacích. Někdy stojí na zeměkouli, jindy, jako v tomto případě, na půlměsíci. Toto zpodobnění je charakteristické hlavně pro barokní umění.
Nedaleko obecní studna.
Neméně půvabná je socha Panny Marie Bozkovské, kterou můžeme vidět mezi lípami při cestě do Tanvaldu nedaleko příchovického hřbitova. Ve 30. letech 19. století si ji Příchovičtí objednali u semilského kameníka Františka Prokopa. Ochrany a pomoci u této „Královny hor“, mezi lidmi důvěrně zvané Matička Boží Bozkovská, se dovolávali lidé široko daleko. Nedaleký Bozkov byl významným poutním místem v Pojizeří.
Příchovice se mohou pochlubit i sochou sv. Jana Nepomuckého. Stojí v pěkném místě u lesa při staré cestě z Příchovic do Šumburku v těsné blízkosti penzionu U Čápa a pochází z první poloviny 19. století.
REJDICE
Zděná KAPLIČKA PIETY korunovaná plechovou makovicí s křížkem pochází z počátku 19. století. Nalezneme ji v centrální části obce Rejdice, mezi dvěma přibližně padesátiletými lipami, za rekreačním objektem dříve známým jako „Pragovka“ (dnes č.p. 61).
Socha SV. ANTONÍNA PADUÁNSKÉHO 
POLUBNÝ
Dominantou Horního Polubného v nadmořské výšce 783 m n. m. je jednolodní KOSTEL SV. JANA KŘTITELE, který byl postaven v letech 1789 až 1793 Franzem Theumertem z Turnova. Celek kostela, který zahrnuje ohradní zeď hřbitova, bývalou márnici a sochu Jana Nepomuckého z r. 1824, je kulturní památkou ČR.
V kostele uvidíte dva menší lustry věnovali kostelu místní obchodníci se sklem Ignáz Friedrich a Augustin Seidl z Polubného. Největší, prostřední lustr pochází z roku 1842 z dílny významného jizerskohorského skláře Franze Riedla, který jej také kostelu daroval. Franz Riedel, nejstarší syn z už tehdy vyhlášené sklářské rodiny, byl nejen schopný podnikatel, ale i výtečný rytec skla, jehož práce jsou dnes k vidění v jabloneckém Muzeu skla a bižuterie. K zajímavosti patří, že celý prostor kostela má teplovzdušné vytápění.
U kostela stojí SOCHA SV. JANA NEPOMUCKÉHO. Součástí areálu kostela je také márnice.
Pomník obětem PRUSKO-RAKOUSKÉ VÁLKY
