VŘÍDLO – první karlovarský minerální pramen. Původně stávaly nad vývěrem Vřídla před kostelem sv. Máří Magdalény pouze lehké přístřešky a pavilónky, které mohly být po opakujících se výbuších a překvapivých průvalech termy snadno obnovitelné. Již v roce 1774 byl v sousedství postaven velký barokní Vřídelní sál, který byl odrazem uplatňování léčebných zásad Davida Bechera, jež zdůrazňovaly pití vody přímo u pramene, kde je působení oxidu uhličitého nejsilnější.
První jednotné architektonické řešení prostoru kolem vývěru Vřídla přišlo v roce 1826, kdy byla vystavěna první empírová Vřídelní kolonáda.
V letech 1878-1879 byla poté na jejím místě postavena nová litinová Vřídelní kolonáda v podle projektu vídeňských architektů Fellnera a Helmera. Již v roce 1939 byla kolonáda z důvodu koroze rozebrána a na dalších 35 let byla nahrazena dřevěným provizoriem. V roce 1975 byla nad Vřídlem vystavěna moderní prosklená železobetonová Vřídelní kolonáda ve funkcionalistickém slohu.
Vřídlo je oficiální název pro největší pramen termální vody v Karlových Varech, který je s teplotou 73 °C zároveň nejteplejším termálním pramenem Česka.
Gejzír Vřídla, unikátní přírodní úkaz, vydá za minutu průměrně 2000 litrů minerální vody a díky vysokému tlaku vystřikuje až do výšky 12 metrů. Vřídlo je v současnosti jediným pramenem využívaným ke koupelím. Část termální vody slouží k zásobování lázeňských provozů, část vody se používá pro výrobu karlovarské vřídelní soli a pokamenování suvenýrů.
V prostoru Vřídelní kolonády jsou umístěny tři pitné stojany s vřídelní vodou v původní teplotě. Po téměř sedmileté rekonstrukci Vřídla se již teplota uměle nesnižuje z důvodu toho že vřídelní voda ztrácí původní chemické složení a tudíž i svou kvalitu.
Litinová socha bohyně HYGIE od vídeňského sochaře Vincenze Pilze byla ulita v roce 1878 ve slévárnách Antona von Fernkorna ve Vídni. Litinová figurální plastika v klasicistním slohu
představuje spoře oděnou sedící postavu bohyně v nadživotní velikosti s hadem, obtáčejícím její pravou ruku, který symbolizuje léčení a v levé ruce držící misku, ze které dává hadovi napít. Odhalení sochy proběhlo během slavnostním otevření novostavby litinové Vřídelní kolonády dne 1. června 1879 v rámci zahájení lázeňské sezóny.
Od roku 2005 se v blízkosti Vřídelní kolonády nacházejí zajímavé ANALEMATICKÉ HODINY. A nejsou to jen tak ledajaké sluneční hodiny, nýbrž úžasné umělecké dílo z bronzu a kamene. Hodiny jsou konstrukčně velmi jednoduché. Člověk je sám o sobě pohyblivým gnómónem (staročeské slovo značící ukazatel). Stačí se jednoduše postavit na správné místo, možno též zvednout ruce a pak už se stačí dívat na příslušný čas na eliptickém ciferníku.
Základní myšlenkou celých hodin je okamžik, kdy člověk vstupující do středu ciferníku vstupuje zároveň do víru termy a ukazuje si sám sobě svůj čas. Dílo je pojato jako bronzový reliéf, který je vsazen do dlažby plata. Centrální část (alegorické postavy základních komponentů karlovarské termy – voda, kysličník uhličitý, země, vlny proplyněné termy, stylizované skalní útvary, základní obruče ciferníku) tvoří masivní bronzový odlitek, jehož reliéf je pozitivní i negativní. Uprostřed tohoto odlitku je kamenná datová deska s názvy měsíců. Bronzové paprsky, které určují v ploše ciferníku jednotlivé hodiny, stejně tak jako desky s jednotlivými texty vztahujícími se k pitným kúrám a další prvky ciferníku (nápisy, další „obruče“ ciferníku, číslice) jsou z masivního bronzu. Všechny prvky jsou zapuštěny do pochozí vrstvy kamenné dlažby.
Umělecké ztvárnění reliéfů vytvořil akademický sochař p. Knapka. Duchovním otcem slunečních hodin se stal bývalý dlouholetý ředitel SPLZaK RNDr. Tomáš Vylita.
Pamětní DESKA ANTONÍNA DVOŘÁKA – připomíná, že v těchto místech bydlel za svého prvého pobytu v Karlových Varech roku 1878 Antonín Dvořák. K 110. výročí mistrova narození Jednotný národní výbor v Karlových Varech, Společnost Antonína Dvořáka v Praze – 1951.
