MLÝNSKÁ KOLONÁDA – mohutné korintské sloupy, alegorické sochy, kulaté hodiny a vývěry horkých pramenů.
Zkusme se přenést ale ještě o 100let dřív. Do roku 1792-1793, kdy se v těchto místech stalo něco přelomového. Postavena tu byla dřevěná promenádní hala nad takzvaným Novým pramenem.
Ve 40. letech 19. století vypsala radnice architektonickou soutěž na novou kolonádu. Žádný projekt však vedení lázní nenadchl. Proto byl požádán Josef Zítek, v té době autor všemi obdivovaného Muzea v německém Výmaru, aby vybudoval pro světové lázně kolonádu, do které se všichni zamilují.
Budovat se začalo v roce 1871 a karlovarští se těšili na výsledek. Zítkova vize byla jasně daná. Kolonáda měla být honosná. Chtěl, aby měla dvě patra. Kvůli financím musel ale ze svých plánů ubrat. Možná proto nebyla kolonáda po dokončení v roce 1881 přijata s velkým nadšením. Údajně vadilo, že neladila s charakterem lázeňského centra. Veřejnosti se nelíbily ani mohutné sloupy, ale nakonec si všichni zvykli.
V roce 1893 byla ještě prodloužena ke Skalnímu prameni. Její současná délka je tak 132 metrů. A pohromadě korintských sloupů je přesně 124. Pod střechou kolonády se nachází také orchestřiště a za pozornost stojí i 12 alegorických pískovcových soch, které symbolizují jednotlivé měsíce roku.
Pramenitou vodu si zde můžete načepovat z 5 vývěrů – Mlýnský, Rusalčin, Knížete Václava, Libušin a Skalní pramen.
Skalní pramen o teplotě 53°C vyvěral do roku 1845 v říčce Teplé. Pramen byl poprvé zachycen v korytě řeky Teplé v tůni pod Bernardovou skálou, která se tehdy nazývala Koňské lázně. V minulosti se tu totiž plavili koně. Pramen byl poprvé jímán v roce 1845 po odlámání části skalního masivu. Odtud vznikl i jeho název. Dnes okusit jeho sílu můžete v Mlýnské kolonádě.
Pramen Libuše – teplota je okolo 61,5 °C. Nese jméno české kněžny a manželky Přemysla Oráče. Po Libuši byl pojmenován ale až v roce 1947. Původně byl nazýván pramenem Alžbětiných růží. Poprvé jej zachytili až během výstavby Zítkovy kamenné Mlýnské kolonády. Voda byla do pramenní vázy přivedena ze 4 drobných vývěrů z prostoru pod orchestřištěm. Libušin pramen je mezi lázeňskými hosty velmi oblíbený.
Pramen Kníže Václav I. se využíval k výrobě karlovarské léčivé soli. Koncem 18. století se svou vydatností mohl měřit s Vřídlem. Teplota tohoto pramenu je 65°C.
Pramen Rusalka teplota: okolo 60 °C. Léčivá voda tryskala přímo v korytě řeky Teplé již od 16. století. Později byl tento pramen vyveden nahoru pod jednoduchý přístřešek v sousedství Mlýnských lázní a začal se nazývat Novým pramenem.
Mlýnský pramen o teplotě 56°C se využíval k lázeňské léčbě již v 16. století, hlavně ke koupelím. A byl pojmenován podle mlýna, který stál nedaleko – na řece Teplé, a to až do konce 18. století. V roce 1705 byl Mlýnský pramen mezi prvními, který byl doporučován k pitným kúrám. Od roku 1711 byl jímán v útrobách nové barokní budovy Mlýnských lázní, a tak to zůstalo až dodnes. Jen se měnila kolonáda. Vodu Mlýnského pramene znal celý svět. Plnila se totiž do lahví a zasílala zákazníkům. Navíc byla běžně k dostání ve všech českých lékárnách.
Pramen Kníže Václav II. vytéká před kolonádou naproti orchestřišti a dosahuje 58°C.
SKALNÍKOVY SADY nejstarší veřejný městský park v lázeňském městě vytvořil vídeňský umělecký zahradník Václav Skalník, který v roce 1830 přijel do Karlových Varů z Mariánských Lázní. Park u kolonády Nového pramene a pavilonu Tereziina pramene byl dokončen v roce 1831. V parku tehdy rostly například čtyři druhy javorů, červené jírovce, ovocné stromy, šeřík, zimolez ad. Bylo zde vysazeno 100 alpinek a 210 růží. Součástí parku bylo i jezírko s vodotryskem. K údržbě parku byl přidělen umělecký zahradník Jan Hahmann, který se tehdy staral o parkové a lesní promenády a květinovou výzdobu v okolí Vřídla. Koncem 19. století však byla část Skalníkových sadů zabrána novou kamennou Mlýnskou kolonádou, vystavěnou v letech 1871 – 1881.
Ve volně přístupném parku si můžete prohlédnout sloup vévodů cambridgeských. Je upomínkou na někdejší hosty Karlových Varů, vévodu Adolfa z Cambridge a vévodkyni Augustu Hesensko-Kaselskou. Vztyčen byl roku 1834 na vyzděné kruhové plošině na zbytku Bernardovy skály (tehdy Berhardfelsen).
Najdete zde i sochy: alegorie září – měsíc září je zde znázorněn jako „dívka s ovocem“a alegorie leden – měsíc leden je znázorněn jako „chlapec ve lví kůži“.
