GRANDHOTEL PUPP je pětihvězdičkový hotel v lázeňské zóně Karlových Varů s 228 pokoji. Objekt je chráněn jako kulturní památka České republiky. Jedná se o architektonickou perlu Karlových Varů.
Na místě dnešního hotelu při ohybu řeky Teplé se až do počátku 18. století rozkládala louka, která patřila karlovarskému starostovi Andreasu Wenzelu Becherovi (starostou v letech 1693–1713 a v roce 1732). V roce 1690 zde byla vybudována promenádní cesta, známá pod označením Stará louka. Podél ní se začaly stavět první hrázděné domy. V době lázeňské sezóny zde panoval čilý ruch.
Byl jednou jeden chudý cukrář, ten se oženil s bohatou nevěstou a společně v centru malebných lázní položili základy hotelovému impériu. Pohádka? Kdepak.
Jan Jiří Pop pocházel z Veltrus. Sláma mu čouhala z bot, ale ne na dlouho. Šikovný mladík si našel práci u věhlasného karlovarského cukráře a kavárníka Mitterbachera a později se i oženil s jeho dcerou. Z věna si novomanželé zakoupili v roce 1775 třetinu, později i zbylý podíl Českého sálu. Jednalo se o objekt postavený v roce 1708 na pravém břehu řeky Teplé. Konkurovat měl podniku na vedlejší parcele, postavené o 7 let dříve, tzv. Saskému sálu. Z chudého klučiny se rázem stal úspěšný podnikatel a od té chvíle i tak trochu jiný člověk. Změnil si dokonce i jméno. Začal si říkat Johann Georg Pupp. Jeho Český sál a sousední Saský sál se staly centrem karlovarského společenského života. Většinu peněz, kterou manželé Puppovi vydělali, ihned investovali. Bohužel v žádné rodině nic neběží hladce, a proto spory v klanu Puppů po Johannově smrti na sebe nenechaly dlouho čekat. Probíhaly soudy a konkurzy na majetek, nakonec se však podařilo šesti generacím této rodiny koupit i s přilehlými objekty a v roce 1907 vytvořit ucelený, světově proslulý Grandhotel Pupp. Celý proces budování trval dlouhých 150 let. Ale vyplatil se.
A to i přes to, že po roce 1945 zlatá záře perly karlovarského hotelnictví pohasla. Na základě rozhodnutí „strany“ se z Grandhotelu Pupp stal Grandhotel Moskva. Původní název se pak na fasádu hotelu vrátil až po Sametové revoluci.
Samotná budova byla několikrát rekonstruována. I zde se realizovali architekti Fellner a Helmer, kteří si Grandhotel Pupp vzali do parády v letech 1905-1907.
Je to zkrátka jedinečné, neskutečně fotogenické místo, pulzující historií a atmosférou, kterou zde zanechávají i nocležníci počínaje carem Petrem Velikým, Napoleonem, Jurijem Gagarinem a konče Jaromírem Jágrem, Johnem Travoltou a světovými či českými státníky.
Úsměvná historka s kalhotami krále Eduarda VII. Když v roce 1907 pobýval v hotelu anglický král Eduard VII., stala se zajímavá událost, která určila módní trend. Král se před slavnostní večeří procházel v lese, a co čert nechtěl, roztrhl si kalhoty. Nezbývalo, než dojít do nejbližšího krámku a koupit si nové. Ty ovšem předtím dlouho ležely v regálu a proto měly viditelné sklady. Nebyl čas řešit dokonalost, a proto se i s pomačkanými kalhotami vydal na večeři. Dámy i pánové si samozřejmě všimli podivných čar vpředu i vzadu na nohavicích. Ale jak už to bývá, druhý den na počest krále přišli karlovarští pánové na snídani s nažehlenými puky na kalhotách, aby nezaostávali za posledním výkřikem anglické módy. A tak právě v Grandhotelu Pupp spatřily světlo světa pověstné puky na kalhotách.
V 90. letech se k vlastnictví hotelu otevřeně hlásili známý pražský advokát Jan Souček a podnikatel Radovan Květ. Advokát Jan Souček byl také více než 20 let právním zástupcem Grandhotelu Pupp.
Hotel vznikl z celé řady menších budov, které Puppové postupně koupili a následně přestavěli. Proces kupování, budování a přestaveb trval téměř 150 let. Dnešní historizující podoba hotelu pochází z jeho přestavby v letech 1892–1893. Hlavní hotelová křídla stojí na půdorysu písmene T. V přízemí se nachází prosklený prostor, spojující Grandhotel s Parkhotelem. Hodnotné jsou interiéry s bohatou štukovou výzdobou.
LANOVÁ DRÁHA Diana má spodní nástupní stanici „Stará louka“, mezistanici „Jelení skok“ a výstupní řídící stanici „Diana“. Byla vystavěna v letech 1911 až 1912, byla v době zprovoznění nejdelší lanovkou v Rakousko-Uhersku. Je dlouhá 417 metrů, během cesty dosáhne převýšení 167 m při maximální rychlosti 2,04 m/s za 6 minut. Kapacita vozu činí 46 osob, vypravovány jsou dva vozy.
Projekt lanové dráhy v je dílem Ing. H. H. Petera z Curychu. Poprvé byla veřejnosti zpřístupněna 5. 8. 1912, kdy byla uvedena do provozu. Výstavbu lanové dráhy provedla vídeňská stavební společnost Leo Arnoldi za pomoci místních řemeslníků a firem. První generální oprava lanovky proběhla v letech 1963-1965, kdy vozy lanové dráhy dostaly nové kovové skříně z výroby Vagonky Tatra Smíchov. Rekonstrukci elektrického zařízení byla provedena pak v letech 1972-73.
LÁVKA JEANA DE CARRO
Velký dřevěný KEGLEWICZŮV KŘÍŽ nechalo vztyčit město Karlovy Vary v roce 1795 na náklady maďarského velkoprobošta Sigmunda Keglewicze z Ostřihomi na vrcholu nápadného žulového ostrohu, zvaného Tschierl Felsen, vypínajícího se nad levým břehem říčky Teplé.
Skálu s Keglewiczovým křížem si do svého skicáře namaloval při jednom ze svých pobytů v lázních na počátku 19. století rovněž německý básník a také vášnivý mineralog a geolog Johann Wolfgang von Goethe.
Vrchol žulového ostrohu u Keglewiczova kříže byl patrně v průběhu 19. století upraven a byla zde zpřístupněna menší vyhlídková plošina. Kolem kříže vedla tzv. Promenádní cesta. Na konci sedmdesátých let 20. století byl již dřevěný kříž ve špatném technickém stavu, malovaný plechový Kristus byl někdy předtím snesen. Patrně v listopadu 1979 byl kříž ze skály odstraněn z důvodu rekonstrukce, zpět již však nebyl osazen. V roce 1990 byl Keglewiczův kříž obnoven podle historických předloh díky iniciativě skupiny karlovarských výtvarníků. Roku 2008 byl dřevěný kříž restaurován firmou Art Kodiak s.r.o. ve spolupráci s akademickými sochaři Mgr. Marcelou Hronou a Mgr. Jiřím Fialou.
LABITZKÉHO LÁVKA spojuje Mariánskolázeňskou ulici s Mírovým náměstím v Karlových Varech, kde na říčním kilometru 43,9 překlenuje řeku Teplou.
Lávka pochází z roku 1874, opravena byla v roce 1990. Roku 1991 byla ministerstvem kultury prohlášena kulturní památkou. Lávka o délce 17 m a šířce 3 m má litinovou konstrukci a kované zábradlí. Kvůli ochraně proti velké vodě je sklopná.
Původní barokní pseudogotická KAPLE PANNY MARIE BOLESTNÉ byla zřízena v roce 1700 hrabětem ze Sternbergu a jeho chotí za pobytu v lázních ve svahu za bývalým Saským sálem, dnešním Grandhotelem Pupp. Kaple se hned od svého vzniku dočkala velkého zájmu lázeňských hostů. Na své kresbě ji dokonce zachytil roku 1808 slavný německý spisovatel Johann Wolfgang von Goethe. Již v polovině 18. století se proto uvažovalo o přestavbě a rozšíření této církevní stavby.
Kaple byla nakonec zcela pseudogoticky přestavěna v letech 1885 – 1886. Po druhé světové válce však upadla kaple v zapomnění a postupně chátrala. V roce 1991 proto prošla kaple celkovou rekonstrukcí.
