KAMENICKÝ ŠENOV se nachází v půvabné krajině pískovcových a čedičových útvarů na rozhraní chráněných krajinných oblastí Českého středohoří a Lužických hor, v nadmořské výšce 350 – 550 m. Správní celek města tvoří 2 části Kamenický Šenov a Prácheň. Počet trvale žijících obyvatel se pohybuje kolem 4 000.
Městečko je proslulé sklářskou uměleckou výrobou a nepřerušenou, téměř třistaletou produkcí překrásných křišťálových lustrů. První zpráva o Kamenickém Šenově je z roku 1352 v českokamenické kronice, kde je ves založená přistěhovalými Lužickými Srby nazývána Sonov, o třicet let později Skonov. Ještě později se uvádějí názvy Šena a Šenov. Vzhledem k tomu, že toto místo patřilo k českokamenickému panství, ujal se název Kamenický Šenov. V 15. století patřil Kamenický Šenov k českokamenickému panství Hynka Berky z Dubé, od roku 1427 pak pánům z Vartemberka. Na počátku 17. století koupil panství Radoslav Kinský z Vchynic. Tento rod se pak po mnoho let významně podílel na rozvoji šenovského sklářství.
V roce 1849 byla vesnice povýšena na městys a v roce 1900 na město. V roce 1856 byla ve městě založena odborná sklářská škola. V roce 1886 byla dostavěna ke sklárně železniční trať z České Kamenice, která byla v roce 1903 protažena do České Lípy. Na této trati jezdily vlaky až do 70. let 20. století kdy byla trať zrušena. Značná část historických domů ve městě byla znehodnocena necitelnou přestavbou. Zachovaly se pouze domy z počátku 19. století ve sklářské čtvrti. Tato část města byla v roce 1992 vyhlášena městskou památkovou zónou.
První zmínka o kamenickošenovských sklářích je ze 17. století, kdy se místní obyvatelé začali zabývat zušlechťováním skla, které na trakařích a koňskými potahy přiváželi z hutě ve Chřibské, založené již v roce 1414, později také z Falknova. Obyvatelé bohatli a význam vsi rostl. Konec 17. a začátek 18. století znamená nejen mohutný rozmach zušlechťování skla, ale také rozvoj obchodu se sklem. Prvním historicky známým obchodníkem se sklem byl Ondřej Knechtel, který první obchodní cestu do zahraničí vykonal v roce 1623. Jedním z nejvýznamnějších kamenickošenovských obchodníků se sklem byl Jiří František Kreybich. První cestu v roce 1663 podnikl prý jen s trakařem a ryteckým nářadím. V letech 1685 – 1721 pak podnikl na třicet obchodních cest do celé Evropy. O výnosnosti tohoto obchodu svědčí, že v roce 1804 bylo v Kamenickém Šenově 40 obchodníků se sklem. Mnozí z nich si postavili nákladné patricijské domy, k nimž patří i budova dnešního sklářského muzea. V 19. století začal v konkurenčním boji se sklárnami anglickými, francouzskými a belgickými a v důsledku napoleonských válek obchod váznout a druhou polovinu 19. století přežilo jen pět exportních firem. Navzdory tomu právě koncem 19. století byla v Kamenickém Šenově postavena první sklářská huť, nastal rozmach výroby lustrů a v roce 1856 byla založena první odborná sklářská škola na světě.
Až do druhé poloviny 19. století se surové sklo do Kamenického Šenova přiváželo z okolních i vzdálenějších míst. Jedním z dodavatelů byla i sklářská huť v Plachtíně na Plzeňsku. Podnět k převedení výroby skla z Plzeňska do centra jeho zušlechťování dal učitel, později správce Rücklovy sklárny, Václav Jílek. První sklářskou huť postavila v Kamenickém Šenově vdova Anna Rücklová pro svého syna Adolfa v roce 1886. V témže roce přijel na nádraží stojící přímo naproti nové sklárně první vlak z České Kamenice a vlastní vlečka znamenala pro novou huť přímé spojení se světem a příležitost k dalšímu rozvoji výroby. V roce 1905 postavil vedle Rücklovy sklárny syn správce této hutě Antonín Jílek spolu s Františkem Vetterem další huť, v roce 1914 František Vetter ze společnosti vystoupil a v roce 1925 postavil svou vlastní huť u horního nádraží. V roce 1919 přijal Antonín Jílek za svého společníka bratra Václava a jméno sklárny se změnilo na „Bratři Jílkové“. Spolu se sklárnou Štěpána Hrdiny, postavenou v roce 1908 na Práchni, mohly tyto čtyři hutě již dodávat dostatečné množství suroviny pro místní zpracovatele. Před první světovou válkou kryla kamenickošenovská oblast dvě třetiny veškerého vývozu skla z rakousko-uherské monarchie.
Křížek u radnice a výzdoba obce
Prácheň je část města Kamenický Šenov leží na náhorní plošině asi 1 km východně od Kamenického Šenova při hlavní silnici do Nového Boru. Byla údajně roku 1630 založena osada Prácheň, jejíž pojmenování „Parchen“ zřejmě vzniklo ze staršího označení ohrazeného místa. Snad tu před založením osady bývala ohrada pro chov zvířat. Koncem 19. století se obec díky své horské poloze stala vyhledávaným letoviskem. Hlavní turistickou atrakcí byla panská skála, ale hojně navštěvované byly také dnes již zaniklé výletní hostince na Vyhlídce, Obrázku a pod Českou skálou.