SKLÁŘSKÉ MUZEUM – typický šenovský patricijský dům, součást městské památkové zóny tvořené zástavbou domů z 18. století. Dříve zde byla poštovní přepřahací stanice se zájezdním hostincem a od roku 1919 zde měla své sídlo pobočka vídeňské sklářské firmy J. a L. Lobmeyer. Stálá muzejní expozice zahrnuje především vývoj rytého a broušeného skla z šenovsko – borské oblasti od 17. století do současnosti. Od roku 1996 se zde pořádají trienále Mezinárodních sympozií rytého skla. Muzeum vystavuje mimo jiné část unikátní sbírky rytého skla firmy J. & L. Lobmeyr, výběr exponátů z mezinárodních sympozií rytého skla, pořádaných v Kamenickém Šenově od roku 1996, ukázku svítidel zhotovených dle dobových vzorů. Část expozice je věnována místní sklářské škole, která je nejstarší svého druhu v Evropě.
Nejobdivovanějším exponátem je bezesporu skleněná židle od firmy Eliase Palmeho z roku 1894, která byla vyrobena pro palác maharadži v Hyderabadu v Indii.
Jedná se o poslední pozůstatek po místní dráze Česká Lípa-Česká Kamenice, na jejímž úseku Česká Lípa – Kamenický Šenov byl provoz zrušen již v září 1979. Po provedení nutných oprav a po několika letech byl zahájen sezónní muzejní provoz historickými parními a motorovými vlaky.
Turistická linka T1 Dopravy Ústeckého kraje Kamenický motoráček je turistický vlak, který jezdí po Sklářské lokálce Šenovce z České Kamenice do Kamenického Šenova a zpět
Historický motoráček M 131.1302, přezdívaný „hurvínek“ nebo M 152.0, přezdívaný „orchestrion“, vás odveze z České Kamenice po romantické lokálce pod úbočím Zámeckého vrchu se zříceninou hradu a rozhlednou do sklářského města Kamenický Šenov. Překonává přitom převýšení 118 m, aby po necelých pěti kilometrech zastavil před opuštěnou budovou bývalé železniční stanice v Kamenickém Šenově.
Provoz na trati z České Kamenice do Kamenického Šenova, které se později začalo říkat „Šenovka“, byl zahájen 10. února 1886. Zájem o ni měli zejména průmyslníci z Kamenického Šenova, kteří se podíleli i na jejím financování. Trať byla o 17 let později prodloužena až do České Lípy. Provoz na českolipském úseku byl zrušen v roce 1979 a nikdy již nebyl obnoven. Českokamenický úsek unikl podobnému osudu díky Klubu přátel lokálek, který zde zajišťoval muzejní provoz v období let 1997 až 2006. V současné době tato trať patří do systému turistických tratí podporovaných Ústeckým krajem.
