HORNÍ SKÁLY nad Horním Sedlem se rozkládá pískovcový hřbet zvaný Hřebeny. Po jeho jižní straně stoupá od silnice zeleně značená tzv. Horolezecká cesta.
Podél cesty je rozeseto osm pískovcových věží, v mapách uváděných jako Horní skály. Zvláště mezi horolezci je ale vžitý název Obrvégry, odvozený od německého Oberweg, Horní cesta.
Při cestě od silnice mineme nejprve malou Cvičnou věž, na které zpravidla činí první seznamování s lezením děti. Jen kousek od ní je dvojice věží Velká a Malá Smrtka. Jméno dostala díky nešťastnému pokusu jednoho z prvních lezců, kteří usilovali o její zdolání. Další v pořadí je Gahlerova věž, pojmenovaná po horolezci Adolfu Gahlerovi. Následuje menší Dvojče a největší Liberecká věž. Předposlední skalou je Sokol. Ještě za Sokolem, jediná vpravo od cesty, tyčí se poslední skála zvaná podle svého tvaru – Zub.
KOHOUTÍ VRCH není nejvýraznějším kopcem nad Hrádkem nad Nisou. Nabízí krásný výhled především do údolí Bílého potoka a do Žitavské pánve. Návštěvník z něj ale také spatří hrádecký areál Kristýna se zatopeným lomem, který z Popovy skály zůstává zrakům ukryt.
Pískovce jsou zde zpevněné prokřemeněním a jsou tedy poměrně odolné. V okolí Kohoutího vrchu se proto v minulosti v několika lomech dobýval stavební kámen. Těžba zde byla ukončena v 1. polovině 20. století, ale hladké stěny lomů jsou patrné dodnes.
POPOVA SKÁLA výrazná pískovcová skála (565 m), vypínající se severně od Krásného dolu, je dominantou severovýchodního cípu Lužických hor. Skalnatý vrcholek vytvářejí tektonicky porušené svrchnokřídové pískovce. Původně vodorovně uložené vrstvy jsou různě vzpříčené a šikmo postavené. Zvětrávání podpořilo rozpad pískovců, vznik skalních stěn i nakupení mohutných balvanů. Kousek pod vrcholem jsou skalní mísy, oválné prohlubně vzniklé modelací různě odolných pískovcových vrstev. Při sestupu k severu jsou vlevo od stezky skalky s jeskyňkami a nevelkou skalní branou z nakupených balvanů. Hradní zříceninu připomínající rozlehlá vrcholová skála se sráznými stěnami je od roku 1904 přístupná po železných schodech se zábradlím. Z vrcholu, výrazně převyšujícího okolní les je výborný kruhový rozhled.
Malou z
áhadou je německý název skály, který byl používán v minulosti. Častěji se objevuje Pfaffenstein, v překladu nejspíše tedy Kněžský kámen. Vyskytuje se ale i název Pfaffstein, přičemž Pfaff znamená v nářečí „pískání“. A že na Popově skále je za hojných větrných dní pískání slyšet, to si může každý turista vyzkoušet na vlastní uši.
VRANÍ SKÁLY jsou významnou skupinou skal (500 m) nad Krásným dolem, asi 1 km západně od Horního Sedla a 1 km jihovýchodně od Popovy skály.
Skály jsou tvořeny velmi pevným pískovcem se slepencovými polohami, prostoupeným na jižních stěnách horizontálními i vertikálními puklinami. Pro svou velkou členitost a pevnost jsou již od konce 19. století hojně vyhledávané horolezci, kteří je označují jako Krkavčí skály. Na jejich vrcholky vedou výstupy až VII. stupně obtížnosti. Zpevnění pískovce snad způsobila čedičová hornina, o níž někteří autoři předpokládají, že kdysi vyplňovala hlubokou a postupně se zužující skalní rozsedlinu, která rozděluje skalní masiv podélně od SV k JZ na dvě mohutné, rovnoběžně stojící řady skal. V jihovýchodní řadě je nejrozsáhlejší skalní blok, na jehož severovýchodním okraji vyčnívají dva vrcholky Šachtových věží, severovýchodně od něj je dvojvrcholová skála Hruška a skále na jihozápadě se říká Krkavčí hnízdo.
V severozápadní řadě skal je největší 
Fellerova věž a západně od ní Krkavec. Vraní skály jsou významným horolezeckým terénem. Velmi ceněny jsou výstupy na Fellerovu věž. Ta je pojmenována po Theodoru Fellerovi, profesorovi z Žitavy, turistovi a milovníkovi hor. Ten spolu s kolegy vystoupil na její vrchol za použití provazového žebříku už v roce 1894. Horolezecky byla skála poprvé zdolána až o 10 let později. Krátce poté se stala horolezci velmi vyhledávanou. Vyzývala k dobývání stále nových cest a za prvních 15 let jejího zdolávání se ve vrcholové knížce objevilo 461 zápisů. Výstupu na Fellerovu věž si horolezci váží dodnes.