POUTNÍ AREÁL tvoří trojlodní kostel Navštívení Panny Marie s neobvyklou dispozicí sakristie (půdorys písmene U), trojkřídlého ambitu s kaplemi a křížovou cestou, hřbitova, trojkřídlé budovy fary s hospodářským příslušenstvím, zvonice.
Vznik a tradice pouti je spojena s legendou – v roce 1523 byla nalezena na břehu Ploučnice dřevěná soška Panny Marie (dnes je důstojně umístěná na hlavním oltáři) a od ní se traduje vznik poutního místa. Dle ústního podání „zbožné ruce vytáhly sošku na břeh a přijaly ji jako nebeský dar „. Vystavily ji v malém kostelíku a hned poté sem začali přicházet zbožní věřící, aby se tomuto nebeskému daru mohli poklonit. Potud tedy legenda. Historické pozadí pro tuto legendu říká, že z Německa přes Sasko se začalo šířit protestanské učení Martina Luthera. Pod vlivem nového učení začali lidé odmítat úctu k mariánským obrazům a sochám, dokonce je i vyhazovali. A to se pravděpodobně stalo i s naší soškou Matky Boží. Na místě nálezu bylo v roce 1722 postaveno sousoší, kde má Panna Marie vzhled totožný se soškou nalezenou. A je dvouobličejová, jedna tvář hledí na zámek, druhá na kostel.
Dnes je hornopolický poutní areál možná zastávkou na mezinárodní turistické stezce Via Sacra, která vede po jedinečných sakrálních stavebních dílech a uměleckých pokladech, a také na období zaměřené turistické trasy Poutní cesta Českolipskem, která začíná také v zahraničí, v německé Žitavě.
Duchovní a architektonický význam hornopolického poutního areálu potvrdilo prohlášení vlády ze dne 31. 1. 2018, které na návrh ministerstva kultury mezi devatenácti sakrálními stavbami a areály vyhlásilo také poutní areál v Horní Polici za národní památku.
Pohřben je v Horní Polici,na hřbitově u kostela hned u paty hlavního hřbitovního kříže, což je považováno za nejčestnější místo na každém hřbitově.
V dávné historii je s Žandovských kostelem spjato jméno katolického kněze faráře Wenzela Hockeho (*8.1.1732 Jezvé a † 1.3.1808 Horní Police) lidově zvaného Hockewanzel. Byl známý lidumil i když měl svůj vlastní přístup k plnění povinností. Rád si dopřával piva a karet. Vypráví se o něm hodně veselých historek. Známá je povídka: „Jak dal Hockewanzel za vyučenou Žandovským“. Kdysi se v žandovském kostele dostali žandovský a bukovinský pán do hádky – oba si přisvojovali právo sedět v nejpřednější panské lavici. Sami. Nakonec na sebe tasili kordy a krvavě se utkali. Kněz ze znesvěceného kostela utekl a mši dosloužil v Polici. Přestože k tomu došlo už dávno, museli Žandovští docházet dál na bohoslužby do Police. Ale měli přece svůj vlastní svatostánek, a pěkný. Přesto byl už dlouhý čas nevyužitý. „Proč náš kostel znovu nevysvětí? Proč s tím někdo něco nedělá?“, bručeli jedni. „Je to vina arciděkana! Je příliš tvrdohlavý!“ reptali druzí. „Musíme ztropit rámus.“……
Hornopolické zázraky nebyly pověstným zásahem v posledním okamžiku, nýbrž šlo o uzdravení pro velkou víru a osobní statečnost trpících, kteří všechny zbylé síly tělesné a duševní a veškerou naději upjaly k Panně Marii hornopolické. Tak třeba tento příklad: Ambrož Josef Leyn, úřední písař ze Svádova, trpěl v roce 1685 vysokou horečkou, která ho trápila každého dne a nepomáhal žádný lék. Jednou úředně navštívil Horní Polici, a tak v pět hodin odpoledne poklekl před milostnou soškou, rozsvítil dvě voskovice a modlil se růženec. Prosil o své uzdravení a toho se mu dostalo.
Anebo další příklad: Zákupský občan Matěj Hoser byl zajat v době třicetileté války a odveden až do Úštěku, kde byl svázán řetězem ke kůlu. A že byl stálým návštěvníkem Horní Police tak volal ve své víře o pomoc Matku Boží a byl vyslyšen. Když usnula stráž, odvázal se a se řetězem od kůlu utekl do Horní Police. Když se blížil ke kostelu, tu mu najednou řetězy samy odpadly. Poděkoval P.Marii a na důkaz skutku jsou dodnes tyto řetězy uchovány na památku v křížové cestě. Tyto příklady ukazují zázračná uzdravení a pomoc v nouzi, která udělovala Matka Boží v Horní Polici. Takových zázraků je ve farní kronice dochováno na 160.
Před domem čp. 54 ve Školní ulici stojí SOCHA SVATÉHO JANA NEPOMUCKÉHO. Socha je kulturní památkou. Dynamická barokní skulptura sv. Jana Nepomuckého z pískovce na čtyřbokém soklu se segmentově vykrojenou římsou. Socha pochází z doby kolem poloviny 18. století, stála u rybníka před zámkem, poté byla přesunována, v roce 2000 byla vrácena z Provodína.
Další KŘÍŽKY v obci.
