HRAD ROŠTEJN – pozdně gotický hrad, který se zvedá na skalnatém vrchu v 677 m.n.m v romantické krajině Javořických vrchů u vsi Doupě. Byl vybudován pány z Hradce v první polovině 14. století. V 70. letech 16. století nechal hrad přestavět Zachariáš z Hradce v duchu renesance na lovecký hrádek s rozlehlou oborou v blízkém okolí. Dalšími majiteli byli Slavatové z Chlumu a Košumberka, Lichtenštejnové z Kastelkornu a Podstatští z Lichtenštejna.
Jeho název odpovídá erbu rodiny, zlaté pětilisté růži – původní označení hradu bylo německé Rosenstein (růžový kámen), později Roštýn.Dnes je hrad majetkem Kraje Vysočina ve správě Muzea Vysočiny v Jihlavě. V roce 1915 hrad vyhořel. Zásadní opravy začaly až v roce 1958. Část hradu byla pro
veřejnost otevřena v roce 1969. Po dalších opravách byly ostatní interiéry na dnešní trase zpřístupněny v roce 1982. Dnes jsou zde vystaveny sbírky z fondu Muzea Vysočiny v Jihlavě.
Dominantou hradu je 45 metrů vysoká sedmiboká věž, z níž je při návštěvě hradu možná vyhlídka.
Hrad je obklopen oborou, o níž se historické materiály zmiňují již v roce 1592. Žije v ní stohlavé stádo muflonů a čtyřicítka divočáků. Oboru zpřístupňuje naučná stezka.
Jak čert stavěl Roštejn
pán na Telči chtěl mít na kopci a na skále hrad, ale neměl peníze ani stavitele. Upsal se tedy ďáblu. Čert slíbil postavit hrad za jednu noc. Nosil kameny od Telče a stavbu by do rána určitě stihl postavit. Ale na Starem Městě žila chytrá selka, která pána milovala. Před rozedněním probudila kohouta, ten zakokrhal a hloupý čert si myslel, že je ráno. Stavbu nedokončil. Poslední kámen odhodil vztekle ke Staroměstskému rybníku a pán byl zachráněn od pekelných sil.
Loupeživý rytíř kdysi prý žil na Roštejně velice krutý rytíř, jenž nadevše miloval peníze. Nestačilo mu, že do krve sdíral své poddané, ale s bandou vyvrhelů často vyrážel do okolí, aby vraždil a loupil. Nakradené zlaťáky pak pečlivě schraňoval v sudu ukrytém hluboko v podzemí hradu. Když už měl sud téměř plný, onemocněl a zemřel. Boží trest ho však neminul. Proměněn v šeredného čerta sedí na svém krví zbroceném pokladu. Bez zamhouření oka ho musí hlídat až do soudného dne.
