Skalnatý útvar GRANÁT ( 680 m), jehož jméno připomíná dávné pověsti o výskytu drahokamů.
PĚNKAVČÍ VRCH je mohutná znělcová hora (792 m), ležící asi 3,5 km jižně od Dolního Podluží. Její protáhlý masiv je druhým nejvyšším vrcholem Lužických hor a táhne se v délce asi 2,5 km od Ptačince na jih k Bouřnému. Po temeni kopce probíhá rozvodí mezi Severním a Baltským mořem a také hranice děčínského a českolipského okresu, která sleduje dávné rozmezí zákupského a rumburského panství.
Temeno kopce je porostlé statným bukovým lesem, který má místy až pralesovitý charakter. Jedná se o nejrozsáhlejší a nejcennější bukový porost v Lužických horách. Vrcholová plošina je ohraničená nízkými suťovými srázy s nevelkými znělcovými skalami, ale z jejího částečně odlesněného okraje jsou jen velmi omezené výhledy k severu. Turisticky byl vrchol zpřístupněn na počátku 20. století značenou stezkou, vedoucí z hlavní hřebenové cesty od Ptačince do Stožeckého sedla. Na severní straně vrcholu se na ní dodnes dochovalo několik kamenných schodů. V srpnu 1909 byl dokonce na vrcholu otevřen malý útulek. Dnes už zarostlý vrchol turisty tolik neláká a značená cesta jej jenom obchází po západním svahu, ale výstupová stezka od ní na vrchol je dobře patrná a označená dřevěnou šipkou.
PĚTIKOSTELNÍ KÁMEN (689 m) je vysunutá osamocená čedičová skála – suk na jihozápadním okraji Pěnkavčího vrchu a 500 metrů severně od Stožeckého sedla v Lužických horách. Pod skalou je opuštěný starý lom. Skalka získala svůj název podle výhledu od ní, měly by být vidět věže pěti kostelů nebo kapliček v okolí. Většinou jsou však vidět jen čtyři: ve Studánce, Dolním Podluží, Jiřetíně pod Jedlovou a na Křížové hoře. Kolem skalky prochází modrá turistická značka.
Nevelká skalka TROJHRAN (673 m), která již několik století vyznačuje důležité zalomení státní hranice. Ta sem přichází z východu po hlavním hřebeni od Luže, zde se však náhle pravoúhle lomí k severu a začíná opisovat území Šluknovského výběžku. Z Pěnkavčího vrchu sem také sestupuje hranice okresů Děčín a Česká Lípa, která kopíruje mnohem starší hranici panství. Na temeni skalky z šedobílého křemenného pískovce je zasazen žulový sloupek česko-německé hranice z počátku 30. let 20. století, pod nímž je z německé strany umístěna informační tabulka. Do stěn skalky je ale vytesána řada starších znaků a letopočtů. Najdeme zde počáteční písmena tří panství (R = Rumburk, RE = Reichstadt, Zákupy a Z = Zittau, Žitava), jejichž hranice se zde dříve stýkaly a podle nichž skalka dostala své jméno, ale také sedm různých letopočtů z let 1657-1783, vytesaných zřejmě při kontrolách a vymezování hranic panství. Tyto hranice jsou v okolí dodnes vyznačeny starými kamennými mezníky, z nichž řada již ale byla zničena.
