Hornická naučná stezka ÚDOLÍ MILÍŘKY je dlouhá 4,5 kilometru a na její trasu se vešlo celkem 8 zastavení s informačními tabulemi, které seznamují s geologickými poměry v oblasti a představují pozůstatky po dobývání rud barevných kovů a získávání křemene pro sklářské hutě, jimiž region proslul. K vidění jsou tady stovky let staré důlní jámy a štoly, z nichž jedna z nich se stala dokonce i hnízdištěm netopýrů.
Štola U Knížecí studánky, zvaná také Antoniho štola je dlouhá 208 metrů. Je ražen 122 metrů k jihu a poté se stáčí na západ. Kromě malé hloubení a některých částí chodby nemá žádné dobývací prostory, měla pravděpodobně odvodnit výše položené dobývky, otevřené šachticemi. Původní název štoly se nedochoval. V roce 1995 při průzkumu byly uvnitř nedaleko vchodu objeveny kosterní pozůstatky člověka.
Štola Milířka je asi 192 metrů dlouhá. Za portálem je do hloubky 60 cm zatopená, stáčí se a vede k východu, v polovině délky se vrací k severnímu směru. Končí závalem, před kterým je zachován ručně sekaný oválný profil, typický pro středověká díla. Štola nemá větší dobývací prostory a pravděpodobně byla též ražena pro odvodnění dobývek výše ve svahu.
Důl Berghaus byl otevřen hlavní šachtou, její zbytky jsou ještě patrné jižně od cesty. Šachta byla podsednuta štolou, která ústila severně od cesty, nedaleko mostu přes potok Milířka. Štola vedla mělce pod povrchem a měla zřejmě několik světlíků Značná velikost haldy před portálem napovídá, že šlo patrně o největší důl na stříbro a barevné kovy v údolí Milířky.
Křemenný lom Bergwerkloch tvoří asi 240 metrů dlouhé vytěžené údolí. Jeho středem se táhne křemenná žíla beze stop zrudnění široká 0,5 až 1,5 metru. Do boku je vyraženo několik rozrážek, pravděpodobně průzkumných. V jejich haldách byly nalezeny zbytky hornického nářadí.
Lom na Čertově pláni se táhne po jihozápadním svahu Kozího hřbetu a jeho celková délka je 350 metrů. Je nejdelším pískovcovým kamenolomem v okolí. Ve vzdálenosti 150 metrů pod ním je další pískovcový lom. Oba lomy jsou již koncem 19. století vedeny jako opuštěné. O kamenolomech se v okolí Tolštejna se zmiňuje v zakládací listině Jiřetína pod Jedlovou Georg von Schleinitz.
Lužický zlom (nebo také „Lužická porucha“) je 110 kilometrů dlouhá tektonická linie táhnoucí se od Drážďan podél severního okraje Lužických hor a Ještědského hřbetu až k Jičínu. Lužický zlom vznikl v období třetihor, kdy byla masivní žulová kra vyzdvižena nad povrch české křídové pánve a s tím byly vyvlečeny i horniny obsahující rudná ložiska. Právě díky tomu se například v Lužických horách v okolí hradu Tolštejna zpřístupnily lidem stříbronosné žíly. Jakmile byly tyto objeveny středověkými prospektory, následná těžba na sebe nenechala dlouho čekat.
Stará šachta na Kozím hřbetu je nejméně 10 metrů hluboká a pravděpodobně vede do dobývek. je vyražena na hřebeni Kozího hřbetu, v oblasti prozkoumané pinkami. Rozměry některých zřícených pinek napovídají, že by se mohlo jednat o další šachty. Do této oblasti směřuje také štola U Knížecí studánky, která leží o 55 metrů níže, která mohla být ražena jako odvodňovací.
Na Kozím hřbetu lze nalézt důkazy těžební činnosti. V okolí můžeme narazit na množství pinek. PINKA (zřejmě z německého die Pinge – propadlina) je reliéfní útvar v krajině vzniklý převážně v důsledku hornické činnosti.
