Obec DOLNÍ PODLUŽÍ leží na jihu Šluknovského výběžku a je přirozenou vstupní branou do nejsevernějšího regionu České republiky. Rozkládá v širokém údolí potoka Lužnička na úpatí Lužických hor. Obec je tvořena třemi místními částmi: Dolní Podluží, Kateřina a Světliny.
Dnešní obec Dolní Podluží se dříve jmenovala Dolní Grunt a povstala rozdělením vsi Grunt na část horní a dolní. Přívlastek Horní a Dolní Grunt vznikl na základě polohy vsi rozložené podél říčky Lužničky. Z části při dolním toku vznikl Dolní Grunt. Pod původním jediným pojmenováním Grunt se ves poprvé připomíná v roce 1485 jako příslušenství hradu Tolštejna, který v té době byl již čtyři roky v držení Hugolta ze Šlejnic. První zmínka o Dolním Gruntu jako takovém pochází z roku 1566, kdy bylo do desek zemských vloženo pořízení o rozdělení dědictví mezi čtyři syny po zemřelém Jiřím ze Šlejnic. Na demografický vývoj, podobně jako ve všech oblastech česko-německého v pohraničí, měl zásadní vliv odsun původního německého obyvatelstva po 2. světové válce. Z obce se stala významná chalupářská oblast, většina opuštěných objektů byla postupně rekonstruována, což má svůj význam především z hlediska zachování původního rázu krajiny. Úbytek počtu obyvatel pokračoval až do počátku devadesátých let minulého století, kdy se situace stabilizovala.
