Obec DESNÁ v Jizerských horách leží na soutoku Bílé a Černé Desné. Části města jsou Desná I, Desná II., Desná III.
Byla založena v roce 1691 za majitele panství hraběte Albrechta Maximiliána Desfourse II. a měla nést podle přání vrchnosti jméno po hraběti – Desfoursdorf. Ujal se však zjednodušený lidový název Dessensdorf, který se užíval necelých 250 let. V 19. století tu řeka Bílá Desná sloužila k pohonu četných závodů, a aby byl zajištěn stálý stav vody i v letních měsících pro pohon četných, nejenom mlýnských kol, a aby se zabránilo četným jarním záplavám, byla v letech 1912 – 1915 na katastru Albrechtic v Jiz. horách na Bílé Desné vystavěna přehrada se sypanou hrází. Dne 18. září 1916 však došlo k protržení hráze a obrovské množství vody, valící klády a obrovské kameny ze starého řečiště, zahubilo 62 lidí a přes sto domů zničilo nebo vážně poškodilo.
V roce 1913 byla obec císařským výnosem povýšena na městys a její dnešní podoba 
vznikla v roce 1949 spojením jedenácti osad nebo jejich částí. Od 1. ledna roku 1950 nesla název Desná v Jizerských horách.
Horalé zde záhy začali využívat sílu zdejších potoků k domácké sklářské výrobě – broušení a mačkání. K významnému rozkvětu obce dochází v druhé polovině minulého století, které bylo “ zlatou dobou“ zdejšího sklářství – bývalé Riedlovy hutě, založené ve 40. letech 19.století, stojí dodnes za viaduktem v Dolním Polubném.
K rozkvětu obce došlo kolem poloviny devatenáctého století, kdy zde byly v provozu velmi známé vodoléčebné lázně založené Josefem Schindlerem. Roku 1839 založil Dr. Josef Schindler (1814–1890) v Desné po vzoru Priessnitzových lázní v Jeseníku tzv. studenou léčbu. Na lázeňský dům přestavěl tchánovu bělírnu látek a poblíž zřídil Magdalenin park. Lázně, kde skutečně jediným léčícím prostředkem byla zdejší voda a tehdy oblíbené kneipování, žily čilým společenským ruchem. Doktor Schindler, který byl duší celého projektu, odešel později jako úspěšný lékař do Jeseníku a lázně zanikly. Dnes je připomíná pouze pamětní deska na jednom z objektů za bývalou Riedlovou vilou.
VILA HEINRICHA KOBRTSCHE, majitele pivovaru v Horním Tanvaldu, původně stávala uprostřed zeleně a řídké zástavby Desné. Dnes je sídlem Městského úřadu, ale i kulturní památka. Původní projektová dokumentace vily se nezachovala, a proto neznáme jejího architekta. Objekt je zajímavou ukázkou romantické rodinné vily z konce 19. století, s poměrně dost dobře zachovanými exteriéry i interiéry. Dnes patří městu Desná v Jizerských horách.
Nedaleko najdeme STROM SVOBODY, ZVONIČKU – umělecky zpracovaná malá zvonička vytesaná v kmeni stromu a dřevěnou sochu.
ČERTOVY, SVATÉ NEBO MARIÁNSKÉ SCHODY. Na východní části Mariánské Hory byly postaveny kamenné schody spojující městys Desná a Mariánskou Horu. Místo, kde schody začínají, je označeno dvěma stojícími kameny asi 40 cm vysokými.
Říká se, že schodů bylo stejně jako dní v roce. To pramení z pověsti, která praví, že každý den čert položil jeden kámen. Proč ovšem čert stavěl schody? Skutečnost je taková, že schody byly postaveny původními osadníky Mariánské Hory, kteří si takto podstatně zkrátili cestu do oblasti Bílé Desné, kde se nacházelo nespočet brusíren skla a pil.
VILA HEINRICHA KOBRTSCHE, majitele pivovaru v Horním Tanvaldu, původně stávala uprostřed zeleně a řídké zástavby Desné. Dnes je sídlem Městského úřadu, ale i kulturní památka. Původní projektová dokumentace vily se nezachovala, a proto neznáme jejího architekta. Objekt je zajímavou ukázkou romantické rodinné vily z konce 19. století, s poměrně dost dobře zachovanými exteriéry i interiéry. Dnes patří městu Desná v Jizerských horách.
Nedaleko najdeme STROM SVOBODY, ZVONIČKU – umělecky zpracovaná malá zvonička vytesaná v kmeni stromu a dřevěnou sochu.
