KOSTEL SV. ALŽBĚTY, trojlodní, původně gotický ze 14. století, goticko-renesančně přestavěný v letech 1553–1558 italským stavitelem Benedettem Fervim. Věží byl opatřen r. 1580, znovu upraven a barokizován r. 1726 a restaurován r. 1868. Uvnitř je pozdně gotický Kristův hrob z r. 1567 zhotovený M. Heuffnerem, na svorníku žebrové klenby je Berkovský znak, oltář sv. Jana Nepomuckého z 18. století, rokokové varhany z 18. století, pozdně barokní oltář z 19. století, dva barokní náhrobníky celníků ze svoru z roku 1757. V okolí kostela je částečně zachována bývalá hřbitovní zeď, ve které jsou další náhrobníky (jeden z nich zhotovil Josef Max).
Evangelisty a sv. Šebestiána. Na soklu jsou německé nápisy: „Všechna sláva světa pomine, jenom co dobrého jsme učinili, zůstává. Dobře činiti, jak se Bohu líbí, vyplácí se na věčnost. Kdo stále to, co dobré jest činí, má dobrou mysl.“ Na hlavici sloupu stojí soška Panny Marie. Atributy plastik jsou zlacené.
O kříži na okraji cesty v Lindavě vypráví tato příhoda – továrník Karel Grohmann měl syny, z nichž jeden trpěl občasnými záchvaty úzkosti. Jednou ho napadl toulavý pes a roztrhal na něm oděv. Ačkoliv pes chlapci jinak vůbec neublížil, zůstal hoch stát na silnici, celý se třásl a nebyl schopen slova. Dopotácel se domů, ale na otázky otce neodpovídal. Od oné neblahé příhody už nepromluvil. Otec měl svého synka rád, nelitoval prostředků a odvezl ho do Vídně na léčení. Lékaři radili procházky v klidném prostředí. Tovární budovy Grohmannovy barvírny se nalézají u silnice pod lindavským nádražím a od něho jde vozová cesta k silnici do Cvikova. Toto tiché místo si vybral a sem vodíval továrník často své nemocné dítě. Chlapec opět mluvil, ale záchvaty strachu se stále objevovaly. Na tyto procházky se chlapec velice těšil. Nejraději chodili k blízkému lesu do úžlabiny, kterou protéká malý potůček. Často vyplašili divoké holuby, nejvíce radosti však chlapci udělalo setkání se srnčí zvěří. To se v jeho očích objevovaly jiskřičky života, aby pak byly opět vystřídány záchvaty strachu, kdy chlapec přerývaně vzlykal a celé jeho tělíčko se třáslo. Každá z těch jasných chvilek utvrzovala otce v domnění, že jeho zdraví se vrací. A tak, i když chlapcovu tvář charakterizoval smutek, i když se vyhýbal společnosti, při procházkách s otcem se postupně objevovala radost a potěšení z odpoledních procházek. Ke svému otci přilnul a ten vytrvale chodil se svým synkem den co den na odpolední vycházky. V pevné víře, že chlapci se vrací zdraví a v pevné víře v pomoc Boží, dal postavit tento kříž v místech, kde spolu stávali a těšili se pohledy do kraje. Doufal pevně, že Bůh vrátí zdraví jeho dítěti.
je umístěn OBRÁZEK SV. JIŘÍ, osazený zde pro potěchu poutníků 25. dubna 2009 a posvěcený v předvečer sv. Jiří 23.4.2010. V roce 2016 byl obrázek obnoven.
DĚDKŮV ODPOČINEK, sestávajícího ze starého kaštanu, jednoduché lavičky a drobné dřevěné zvoničce, stojící na původním pískovcovém soklu. Místo, kde se kdysi nacházel dnes již zrušený nadějský hřbitov, upravili a zvoničkou a lavičkou osadili místní chalupáři.
Kaple NAROZENÍ SVATÉHO JANA KŘTITELE V TRÁVNÍKU je pozdně barokní obdélná, stojboce ukončená sakrální stavba, která se nachází při okraje obce. Duchovní správou spadá pod Římskokatolickou farnost Cvikov.
ZÁHOŘÍNSKÁ KAPLIČKA stojí na lesním rozcestí v sedle mezi Slavíčkem a Šišákem u staré cesty ze Sloupu do Záhořína. Na místě, kde stál barokní sloup, postavil v roce 1740 Adam Melzer kapličku sv. Františka Serafínského. Toto lesní zákoutí bývalo oblíbeným místem sloupského spisovatele Ferdinanda Břetislava Mikovce.
