MLÝN NA KOŘENÍ– objekt bývalého mlýna na koření z roku 1884 s původním zařízením. V obci Chřibská se dodnes zachovalo vybavení mlýna na koření. Mlýn stojí v Chřibské již od roku 1884 a byl provozován až do 70. let 20. století. Byl vyhlášen technickou památkou.
Informační středisko SAULA se nachází v „domečku“ při silnici v lokalitě U Sloupu. Poskytuje zejména turistické informace o Národním parku České Švýcarsko a okolí. Součástí Informačního střediska je malá expozice Drobné památky v krajině Českého Švýcarska. Expozice je přístupná v otevírací době Informačního střediska, vstup je zdarma.
Historie SKLÁRNY v Horní Chřibské se datuje od roku 1414. Zápis z roku 1514 v první městské knize prokazuje, že huť v Chřibské byla v provozu již „před sto lety“. Pod vedením huťmistra z rodiny Friedrichů produkovala sklárna téměř po dvě století především nazelenalé, tzv. lesní sklo zdobené hutními nálepy. Později tento rod sklárnu proslavil novými technologiemi tvarování skla ve stylu benátských sklářů. V roce 1689 převzal sklárnu rod Kinských, kteří huť pronajímali zdatným obchodníkům. Nejznámější byli bratři Kittlové. Od poloviny 17. století se v Chřibské tavilo čiré křídové sklo pro export do ciziny. Zušlechťováno bylo novými dekoračními technikami s použitím rytí, broušení a pestrých emailů, jako například malovaný pohár Eliase Plochého z chřibské hutě z roku 1656.
Po celé 18. až do počátku 20. století se sklárna orientovala na výrobu skla pro potřeby severočeských obchodníku a rafinéru. Její podobu zachycuje malba z roku 1905. V polovině 50. let výtvarník Josef Hospodka vyvzoroval pro sklárnu, kromě výjimečných, tzv. flétnových váz, základní kolekci silnostěnného hutního skla. Ta je v různých obměnách dodnes jádrem chřibské produkce. Přestože většina hutnického skla chřibské hutě je dnes obtížné identifikovat, mnohé výrobky se nacházejí ve sbírkách Muzea skla v Novém Boru, Sklářského muzea v Kamenickém Šenově a Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Nyní je však sklárna opuštěna.
VENKOVSKÁ USEDLOST Č.P. 175 obdélný roubený patrový podstávkový dům, částečně zděný pod mansardovou střechou pochází z roku 1810 dle vročení na klenáku nad pravoúhlým portálem v ose průčelí. Na západě byl přistavěn patrový zděný přístavek.
