KOSTEL SV. JAKUBA STARŠÍHO na místě dnešního kostela stávala již ve 12. století pozdně románská kaple sv. Jakuba Staršího. S existencí této kaple jsou spjaty počátky Chotěboře. V druhé polovině 13. století přišli do Chotěboře žďárští cisterciáci a postavili v místech dnešního dvora malý klášter. Řeholníci ho opustili v dobách husitských válek a stal se z něj gotický farní kostel. V 16. století tam dokonce mělo sídlo literární bratrstvo. Dochované fragmenty jejího zdiva jsou dnes uloženy v městském muzeu. Kostel byl poškozen požáry v letech 1692, 1740, 1800 a 1832. V roce 1740 padl za oběť požáru kromě kostela také přilehlý hřbitov s dřevěnými kříži. V letech 1894-1895 byl kostel přestavěn pseudogoticky. Kostel stojí uprostřed bývalého hřbitova, který byl v roce 1854 zrušen a v jehož severovýchodním rohu stávala kostnice.
V srpnu 2019 propukl v kostele menší požár, který poškodil vitrážní okno, zadní oltář a celkovou výmalbu. V roce 2020 byla pořízena nová elektroinstalace, opraveno poškozené okno a kostel kompletně vymalován. Veškeré vybavení kostela bylo očištěno od prachu a mastnoty. Kostel byl znovu požehnán J. E. Mons. Josefem Kajnekem, pomocným biskupem královehradeckým v den 125. výročí posvěcení chrámu 25. srpna léta Páně 2020.
Venku v kostelní zdi a uvnitř kostela se nachází šest náhrobních kamenů.
Jako spisovatel se zabýval především přírodní lyrikou. Dílo odkazuje především na region Chotěbořska. Bývá tak považován za regionálního spisovatele. Po roce 1948 byl politicky stíhán a vězněn. Byl strýcem malíře Václava Boštíka
Zemřel v Chotěboři 12. února 1964 ve svých 80 letech. Je pochován na chotěbořském hřbitově. Náhrobek byl zhotoven podle návrhu jeho synovce Václava Boštíka. V Údolí řeky Doubravy byla roku 1995 instalována jeho pamětní deska. Další pamětní deska se nachází na chotěbořské faře.
KAPLE SV. ANNY byla vystavena v roce 1902 a je postavena na východním okraji města. V první polovině 20. století byla místem tradičních velkých poutí. Dnes je kaple využívána každoročně k poutím sv. Anny, tedy 26. července.
Z farní kroniky: Na vrchu, kde jest kaple sv. Anny, bývala dlouhá léta malá kaplička, otevřena, a proto často zneuctěna. Někteří jednotlivci s farářem se starali o to, aby byla kaple opravena a zavřena. Když se však občanská záložna uvolila dáti větší obnos na kapli, sestavil se výbor stavební s městskou radou včele, zednický mistr Fr. Kruml učinil plán a dle plánu toho stavěna kaple na podzim roku 1901 v ceně 3 600 korun. O kapli tu jako místo oblíbené jevil se zájem v městě u všech tříd zdejšího obecenstva, jež skládalo příspěvky své ochotně v obnosu přes l 700 korun. Obraz sv. Anny věnoval pan V. Neudoerýl, učitel měšťanské Školy a předseda občanské záložny. Řemeslníci zdejší na vnitřním zařízení kaple pracovali většinou zdarma. O generální vizitaci byl požádán JBM o povolení. By v kapli sv. Anny směla býti také sloužena mše svatá. Povolení to dáno od Bisk. Konzistoře dne 13. června 1902, aby mohla býti v kapli sloužena mše svatá vždycky na den sv. Anny a po celou oktávu téhož svátku. Na den sv. Anny 1902 farář Vincenc Laštovička slavnostně novou kapli požehnal za ohromného účastenství všech tříd zdejšího obecenstva. Takový průvod dávno před tím nebyl viděn v Chotěboři. To byla první mše svatá a pouť u sv. Anny. Jako základ fondu pro opravu kaple sv. Anny v budoucích letech uloženo bylo v chotěbořské spořitelně 100 korun, kterýž fond dle možnosti bude rozmnožován, aby budoucnost té kaple byla zajištěna.
V dávných dobách, kdy se až k samotným hradbám Chotěboře prostíral hluboký les, bydlel zde podle pověsti bohatý zeman. Měl jediného syna, kterého střežil jako oko v hlavě. Jednoho dne po obědě chlapec vyběhl na ulici hrát si s ostatními dětmi- Když se dlouho nevracel domů, začali ho rodiče hledat. Hledali ho po městě a po okolí až do večera, ale marně, nikde ho nemohli nalézt. Nakonec se však od sousedů dozvěděli, ze poslechl kamarády a odešel s nimi z města do lesa na jahody a maliny. V tu chvíli dostali rodiče velký strach o své jediné díti, protože v lese bylo tenkrát mnoho vlků a jiná divoká zvířata, která způsobovala měšťanům velkou škodu a napadala v lesích i lidi. Požádali o pomoc ostatní občany a společně začali prohledávat les ze všech stran a úpěnlivě volali syna, ale marně. Hledání trvalo celou noc až do rána, ale chlapce nikde nenašli.
Všichni považovali dítě již za mrtvé, protože i kdyby ho vlci nesežrali, nebo ho nenapadla jiná divoká zvěř, muselo by zemřít hladem a žízní. Třetí noc se matce zdál živý sen. že k ní přišla vážená žena, byla podobná sv. Anně na obraze v chotěbořském kostele. Žena ji poradila, aby šla na určené místo v lese, na kterém se o svém dítěti dozví více.
Jakmile se ráno rozbednilo spěchala nešťastná matka do lesa na místo, které jí určila žena ze snu. Chtěla nalézt alespoň mrtvolku svého jediného synáčka. Ale jaké bylo překvapení! Když na dně vlčí jámy našla své spokojeně spící dítě a četné vlčí stopy ukazovaly, že mu byly krvelačné Šelmy na blízku. Šťastná matka se radovala a děkovala Bohu za záchranu svého dítěte. S pomocí přátel, které přivolali, vytáhli nalezeného synka z jámy. Z hrůzou však zjistila, že jeho tělo je pokryto Četnými ranami a noha s rukou byly pádem do jámy zlomeny. Rychle spěchala s chlapcem domů, zavolala lékaře a dělala vše proto, aby se dítě opět uzdravilo. Nic však nepomáhalo. Dítě chřadlo čím dál více. Nikdo jí nedával žádnou naději v uzdravení.
Tu přišla v noci k zarmoucené matce ona paní podruhé. Poradila jí, aby chlapce vykoupala ve studánce v údolí. Žena jí poslechla. Vzala chlapce, donesla ho ke studánce a ponořila do ní a hoch se uzdravil. Zeman z vděčnosti vystavěl na obou místech kaple: na místě nalezení kapli svaté Anny a u zázračné studánky kapli svaté Trojice.
Zaujme vás i blízká STUDÁNKA, která byla před nedávnem zastřešena a má podobu miniaturní kapličky.
Miroslav Hospodka byl dvacetiletý mladík, který pracoval v Kovozávodech Chotěboř a pomáhal rodičům na hospodářství v Marievsi. Rodiče vázali na poli snopy ječmene a připravovali je na odvoz do stodoly. Miroslav přišel z práce a šel jim jako vždy pomoci s prací na poli a k večeru vezl naložený žebřiňák domů. Tehdy ještě nebyla cesta jako dnes, ale byl to úvoz, který se svažoval směrem ke vsi. Snopy přesahovaly přes bočnice žebřiňáku a tak když chtěl přibrzdit klikou, tak se musel hodně naklonit. To se mu stalo osudným, protože sklouzl ze snopů a dostal se pod kola jedoucího vozu. Ta ho přejela a koně se splašeně rozběhli i s vozem k domovu. Na silnici je zahlédl bratr Miroslava, chtěl je zastavit, ale i jeho odrazili koně na plot a zastavili se až doma na dvoře. Jen šťastnou shodou náhod nepotkali autobus, který za chvíli na to projížděl kolem. Samozřejmě, že se všichni rozeběhli hledat Miroslava, kterého našli zle potlučeného. Sanitka vezla jeho i s bratrem, který si stěžoval na bolesti v noze do Havlíčkova Brodu, ale Miroslava již nedovezla živého.
Bílek – sakrální
ZVONICE A KAPLE PANNY MARIE v obci Bílek z roku 1858. V roce 1994 byla obnovena.
Pomník Zdeněk Svoboda a Ivan Indrák žulový leštěný kámen kotvený do žulové leštěné kamenné desky; znak letců a nápis – byl přemístěn z areálu kasáren do obce Bílek za řadové domy ke skupině pomníků, původně se nacházel v areálu bývalých kasáren, na desce znak letců a nápis: V těchto místech dne 10. října 2000 tragicky zahynuli při výcviku na obranu své vlasti vojenští piloti – mjr. Ing. Zdeněk Svoboda a mjr. Ing. Ivan Indrák.
Pomník vojáků sovětské armády na tomto místě dne 14. července 1969 při autonehodě tragicky zahynuli příslušníci sovětské armády. Pomník sovětským vojákům tehdy dislokovaným v místní posádce. Někteří jezdili do Chotěbořských strojíren na brigádu. Jejich řidič nákladního auta nezvládl pravou zatáčku před Bílkem. Původně byl pomník v místě nehody.
Pomník Obětem 1. a 2. světové války – s mnoha kameny
