Místo, kterému se kdysi říkalo Kozí hřbet (na mapě Sokolský vrch) bylo cílem výletníků již na začátku minulého století. Jedná se o PLOUČNICKOU VYHLÍDKU (rozhledna císaře Františka Josefa), pojmenovaná podle nedaleké řeky se nad městem ve svahu Sokolského vrchu tyčí již od roku 1902. Podle některých zdrojů vyhlídka původně nesla jméno „rozhledna císaře Františka Josefa“ (Die Kaiser Franz Josefs-Warte) a jejím stavitelem byl Antonín Möller z Varnsdorfu. U jejího zrodu stál místní okrašlovací spolek (Spolek pro pozdvižení cizineckého ruchu). Inspirací pro její stavbu byly pravděpodobně podobné říční vyhlídky u Děčína (Labská) či u Chebu (Stráž). Umístění stavby bylo zvoleno ve stráni v obecním lese nad řekou Ploučnicí s výhledem na celé město. Otevření se uskutečnilo 8. června 1902. Jedná se vlastně vyhlídkový altán, na jehož střechu je vyvedeno schodiště. Díky tomuto provedení lze stavbu považovat za rozhlednu – celková výška:10 m – výška vyhlídkové plošiny: 7 m – počet schodů: 26 – volně přístupná. V roce 1994 byl altán na náklady města opraven a znovu zajištěn výhled z horní plošiny. Další oprava se konala ještě v roce 2000.
A jaký byl důvod ke stavbě tohoto pomníku? Jeden pomocník z benešovské papírny, který bydlel za Ploučnicí, se za velké bouře vracel domů. Náhle jej však zasáhl blesk a zároveň s ním vichr smýkl na okraj skály. Papírenský pomocník, který očekával svou poslední hodinku, se začal modlit ke svému jmenovci svatému Vojtěchovi. V tom opět ucítil pevnou půdu pod nohama a jako když utne, bouře skončila. Úkaz, jaký se hned tak nestane. Majitel papírny Ossendorf byl hluboce nábožensky založený člověk. Svého pomocníka nabádal, aby z vděčnosti za svou záchranu postavil kříž. To však benešovským nestačilo, a tak uspořádali sbírku na stavbu pomníku. Jak již bylo řečeno, datum postavení pomníku neznáme. Je však jisté, že pomník stál na Sokolském vrchu daleko dříve než první dům č.p. 246 (původně 111), který si zde v roce 1792 postavil benešovský občan Fieber. Pomník dnes stojí již na svém třetím místě. Na původním místě se začal drolit okraj skály a později i sesouvat, a tak byl sv. Vojtěch přestěhován na místo dnešní vyhlídky. Tam mu však zanedlouho začaly překážet stromy, které byly kolem pomníku vysázeny, a tak byl přestěhován na své dnešní místo.
Severozápadně od centra se do výše 50 metrů zvedá TÁBORSKÝ VRCH. Má plochu jeden hektar a tyčí se ve výšce 261 m nad mořem. Táborský vrch zmiňuje ve své kronice již pastor Schlegel, a sice k roku 1426.
