Zmínky o kostelu i faře v Jiříkově spadají k roku 1346. Doba ani místo výstavby není známo, jisté ale je, že to byl kostelík malý a dřevěný. Dřevěný kostelík byl zasvěcen sv. Jiřímu a spravovaný mnichy z řádu Kazatelů. Tento řád podporovala sestra sv. Václava Zdislava, která pobývala v Jablonném v Podještědí. Když v roce 1524 přijali lidé luteránské učení, dostal se kostel do majetku protestantů a byl v něm až do r. 1664. Z popudu hraběnky Marie Ernestiny z Harrachu začala 26.6.1724 stavba kostela. Roku 1725 byl položen základní kámen a r. 1728 byl kostel dostaven italským stavitelem M. Rossim podle redukovaných plánů J. L. Hildebrandta. Wilhelm Jägr jej téhož roku zasvětil sv. Jiřímu. Hlavní oltářní obraz byl později namalován šluknovským malířem Dominikem Kindermanem.
Potřetí kostel vykradli 15. března 1838, kdy byl ve Šluknově veliký požár. V Jiříkově zavládl veliký zmatek, neboť se všichni zabývali touto událostí, toho využili zloději a kostel vykradli. Nebyli odhaleni. Po roce 1945 celý areál zchátral, kostel byl opraven koncem 20. století. Naposledy byl kostel vykraden při opravě v roce1992, kdy byl mimo jiné zcizen překrásný betlém. V roce 2014 se zahájila obnova bývalé barokní márnice (1729) poblíž kostela.
KŘÍŽOVÁ CESTA v Jiříkově byla zřízena po obvodu bývalého hřbitova, rozkládajícího se okolo kostela sv. Jiří. 14 sloupků zastavení pochází z let 1817-1826. Obnovu křížové cesty uskutečnila v roce 2005 Římskokatolická farnost Jiříkov. Výklenky jednotlivých sloupků zastavení byly osazeny reprodukcemi obrazů pátera Siegera Ködera, kněze z Ellwangen v Německu. Moderně pojaté obrazy znázorňují 14 tradičních výjevů křížové cesty. Křížovou cestu po obnově znovu požehnal 22. 5. 2005 jiříkovský farář P. Pavel Tichý.
HŘBITOVNÍ KAPLE v Jiříkově je součástí hřbitova. Spolu s domkem správce byla roku 1908 postavena v novogotickém slohu. Plány zhotovil místní stavitel Conrad Hoffmann. Kaple spolu se hřbitovem slouží svému účelu nepřetržitě od doby svého vzniku (na rozdíl od zbylých jiříkovských hřbitovů, které byly v různých obdobích zrušeny) a dochovala se v téměř původní podobě. V období po druhé světové válce nebyla budova dostatečně udržována, a proto v letech 2008–2009 musela projít celkovou rekonstrukcí. Celý areál hřbitova, včetně kaple a domu správce, je ve vlastnictví města Jiříkov. Kaple není památkově chráněna.
Hřbitovní kaple spolu s protějším domem správce tvoří jeden architektonický celek, doplněný navíc zděnou hřbitovní bránou. Stavba stojí na půdorysu širokého písmene T, stěny jsou obloženy glazovanými cihlami. Středový rizalit přechází ve zdobený trojúhelníkový štít. Portál je obdélný, po jeho stranách stojí pilastry se zdobenými hlavicemi. Stejné pilastry zdobí i nároží budovy. Obdélná okna doplňují štukové šambrány. Lizény přechází pod korunní římsou v obloučkové vlysy. Střecha byla původně krytá pálenými taškami, které později nahradily plechové šablony. Dům správce byl svým vzhledem totožný s kaplí, v poválečném období jej doplnila přístavba.
KAPLE BOŽSKÉHO SRDCE PÁNĚ, nazývaná též kaple Nejsvětějšího srdce Ježíšova, je součástí kláštera Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského v Jiříkově. Výstavba novorománské sakrální stavby začala roku 1899 a vysvěcena byla v roce 1901. Kaple není pravidelně využívána.
Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského působila ve Filipově a později také v sousedním Jiříkově od roku 1868. Boromejky zde postupně vedly školu, špitál (nejdříve pod názvem Nemocnice Srdce Ježíšova, pozdější Soukromá nemocnice u svatého Karla Boromejského) a Sirotčinec (Dětská útulna) svatého Josefa. Klášterní budovu spolu s kaplí postavil řád vedle špitálu z roku 1870. Výstavba kaple začala roku 1899, slavnostní vysvěcení proběhlo 20. května 1901. Postavil ji šluknovský stavitel Josef Gaube, donátorkou byla slečna Julie Donathová. Sestry boromejky působily v Jiříkově až do roku 1990. Klášter poté zůstal opuštěný a kaple byla využívána pouze příležitostně. Od roku 2012 klášter s kaplí využívá Schrödingerův institut. Na podzim roku 2015 musel být objekt kvůli špatnému stavebně-technickému stavu (napadení trámů dřevomorkou domácí) uzavřen. V létě roku 2016 začala rozsáhlá rekonstrukce. Její první etapa skončila na jaře 2017, v jejímž rámci dne 6. dubna požehnal Stanislav Přibyl, generální sekretář České biskupské konference, nový kříž určený pro věž kaple. Pravidelné bohoslužby se v kapli neslouží.
ŠVÉDSKÝ SLOUP – z roku 1704 v Mánesově ulici je nejstarší dochovanou památkou Jiříkova. Podle pověsti připomíná událost, kdy zdejší sedlák zapřel švédským vojskům zásoby a byl, zato potrestán na hrdle.
Důvod postavení není doposud objasněn. Podle legendy zde měl rekvírující důstojník zabít sedláka, který mu zatajil a odmítl vydat zásoby. Dva známí němečtí vlastivědci Josef Fiedler a Robert Lahmer zasazují tento příběh do časů třicetileté války. Ta ale skončila již v roce 1648, tedy plných 56 let před vztyčením božích muk. Což znamená, že na jejich místě stál buď starší předchůdce, anebo se příběh tak dlouho udržel v povědomí obyvatel, že i po tak dlouhé době mohl vést k jejich vztyčení. Pravděpodobnější ale je, že k události, která stála za vznikem objektu, došlo až těsně před nebo přímo v roce vztyčení. Mezi léty 1701–1714 totiž probíhala válka o španělské dědictví, během které se vojenská soldateska nevyhnula ani Šluknovskému výběžku. Možná se tragický příběh odehrál právě v časech této války. Boky soklu jsou popsány německými nápisy vztahujícími se k pašijovému cyklu. Památkově chráněno od 21. června 2019.
Švédský sloup – v letech 1701–1718 byla válka o španělský trůn. V Jiříkově byla ubytována vojska z Falce, Dánové i Wüertenbergové. V Dolním Jiříkově u domu č.p. 101 stojí pískovcový sloup, který nám připomíná švédskou vojnu. V osadě Na Hemplu, která patřila k Sasku, byli ubytování Švédové. Jednoho dne přišel oddíl vojáků do Jiříkova, aby sehnal seno a slámu pro koně. Přišli k jednomu sedlákovi. Ten naříkal, skuhral a přísahal, že nic nemá. Švédský důstojník se dal přemluvit, uvěřil mu a odešli k sousedovi.
Ten jim otevřel ihned stodolu i dům. Neměl ani seno, ani slámu. Tu se ptali Švédové, kdo má zásoby. Nic netušící sedlák ukázal na sousedovic dům. Vrátili se. Šli hledat. Ve stodole bylo sena a slámy dost a dost. Když poznal oklamaný švédský důstojník sedlákovu faleš, rozzlobil se a v rozčílení mu šavlí rozpůlil hlavu. Na místě, kde se to stalo, stojí dnes památka, které říkáme Švédský sloup. Letopočet 1704, nápisy ze tří stran jsou nečitelné, začerněny. Dům – statek slouží jako chalupa a je velmi dobře udržován.
Další památky.
KOSTEL PANNY MARIE POMOCNICE křesťanů – v místní části Filipov je významnou památkou nejen města, ale i celého regionu, neboť díky opakujícím se zprávám o uzdravení nemocných na přímluvu Matky Boží byl nazýván jako „Lurdy severních Čech“. Byl dostavěn roku 1885 v pseudorománském slohu dle plánů architekta F. Hutzlera z Vídně. Svého významu chrám nabyl roku 1926, kdy byl papežem Piem XI. povýšen na „baziliku minor“. Připomíná zázrak zjevení Panny Marie a zázračné uzdravení Magdalény Kadeové. Konají se zde pravidelné každotýdenní bohoslužby, a každý rok je zde poutní bohoslužba 13. 1. ve 4 hodiny ráno.
Samotný klášter procházel stavebními úpravami a změnami. Například 24. května 1884 byl položen základní kámen ke stavbě klášterní koleje.Tehdejší biskup Emanuel Schöbel byl velikým příznivcem Filipova a konával zde pouť. Protože jako po jediném uznaném církevním zázraku uzdravení stále vzrůstaly poutě do Filipova, nestačil počet řeholníků, proto byla v roce 1892 kolej rozšířena. Byl zřízen i noviciát a to v letech 1914 – 1915, kdy byl přistaven další a také poslední trakt koleje do dnešní podoby popisného čísla 65. V pozdějších letech byla ještě pro vyhřívání celého objektu zřízena kotelna. Redemptoristé sloužili zde až do roku 1945 a sídlili zde pouze německy mluvící příslušníci řádu. V letech 1945–1950 byli nahrazeni česky mluvícími řeholníky – Redemptoristy. Pro církevní účely sloužil objekt až do roku 1950, kdy byla činnost Redemptoristů ukončena a ti z Filipova odešli.
Klášterní objekt zůstal po nějakou dobu prázdný. V klášteře zůstal do roku 1952 jen pan farář Šimanovský (nazývaný Srdíčko), kuchař a varhaník. V původním klášterním hotelu za objektem kláštera byly po několik let ubytovány zdravotně postižené děti a děti sirotci – hlavně ze Slovenska, a některé z nich navštěvovaly i základní školu ve Filipově. Pečovaly o ně a obsluhovaly je řádové sestry Boromejky. Tento hotel musel ustoupit nově utvářené státní hranici a byl zbourán.
S utvářením státní hranice byl objekt zhruba v roce 1953 obsazen a využíván pro výcvik pohraničního vojska a dále sloužil jako kasárna. V roce 1966, po odstranění zátarasů na státní hranici, byla kasárna opuštěna a budova opět osiřela. Nový účel využití dostal následnými úpravami a přestavbou na Domov pro seniory. Po stavebních úpravách byl provoz s názvem Domov důchodců Filipov zahájen 1.listopadu 1971 s kapacitou 105 míst. Od 1.1.2013 změnilo toto zařízení název na Domov Srdce v dlaních.
