MEDVĚDÍ ROKLE – zapadlého koutku Lužických hor. Poslední medvěd byl v Českém Švýcarsku zastřelen již v roce 1658.
Místo, lidově nazývané též Měsíční stráň nebo Měsíční údolí, je známé neobvykle rozsáhlým a bohatým porostem měsíčnice vytrvalé (Lunaria rediviva).
Přírodní rezervaci PEKELSKÝ DŮL najdeme severně od České Kamenice, přímo mezi domky stejnojmenné osady Pekelský důl. Přírodní rezervace je součástí CHKO Labské pískovce. Toto území bylo vyhlášeno přírodní rezervací v roce 1997, zaujímá rozlohu 0,47 ha a je v nadmořské výšce 294–304 m.
Přírodní rezervaci Pekelský důl tvoří slatinná louka. Vzhledem k tomu, že tato louka nebyla nikdy hnojena ani rozorána, vyskytuje se na ní velké množství rostlin, citlivých na chemické látky, které na běžných květnatých loukách nenajdeme. Ze známějších druhů zde roste například prstnatec májový, kozlík dvoudomý, kuklík potoční, prvosenka vyšší, suchopýr širolistý, ostřice prosová a další ohrožené druhy.
Vznikl erozí svrchnokřídového pískovcového souvrství. Toto původně podpovrchové těleso vulkanického původu, tvořené čedičem, je složeno ze dvou částí. Spodní část je odkryta lomem a tvoří ji čedičové sloupce o průměru kolem 30 centimetrů, místy až 30 metrů vysoké. V horní části je uložení sloupců vertikální, jejich sklon se směrem dolů zmenšuje až nabývají podoby vějíře. Nad horním okrajem je možné spatřit svrchní část vulkanického tělesa. Varhany Zlatý vrch jsou mohutnější než známá Panská skála a jejich svahy jsou porostlé řídkým bukovým lesem, jehož stáří se odhaduje přibližně na 120 let.
Lom byl otevřen kolem roku 1870. Získával se tu stavební kámen z vylomených až šest metrů dlouhých čedičových sloupců. Vyvážely do Nizozemí, kde byly používány jako ideální stavební materiál k budování přímořských hrází. Byly totiž dokonale vyvinuté a jen málo rozpukané, takže se daly lámat až 6 m dlouhé.
Lom byl původně rozdělen do dvou pater, v nichž délka svisle postavených sloupců dosahovala až 18 m. Již v 1. pol. 20. století se ale uvažovalo o tom, že by odtěžením dolního patra až ke stěně patra horního vznikla souvislá stěna se sloupy dlouhými kolem 30 m.
Ještě před koncem druhé světové války byla těžba obnovena a pokračovala i po roce 1945.
Zlatý vrch byl podruhé vyhlášen chráněným územím v roce 1964, ale již bez sousedního Stříbrného vrchu. Důvodem ochrany je dokonale vyvinutá sloupcovitá odlučnost v tělese olivínického alkalického čediče (kamenné varhany) s mimořádnou, až 30metrovou délkou kamenných sloupů. Péčí o území je pověřeno regionální pracoviště Liberecko AOPK ČR.
Dnes už jsou ale zdejší lomy opuštěné, Zlatý vrch je národní přírodní rezervací a od roku 2002 kolem něj prochází naučná stezka „Okolím Studence„.
Těžba v lomu byla definitivně zastavena 27. listopadu 1973, kdy byla odkryta celá lomová stěna, kterou tvoří až 30 metrů vysoké, dokonale vyvinuté čedičové sloupy. V nejbližším okolí Zlatého vrchu se vyskytuje odhadem více než 70 druhů rostlin.
