V prostoru dnešního DIVADELNÍHO NÁMĚSTÍ mezi Vřídelní kolonádou a městským divadlem stávala koncem 19. století řada původních budov. Mimo jiné domy Zlatý štít, Červený dům, Dva pstruzi, Diadem či Modrá loď s divadelní kavárnou. V roce 1909 vykoupilo všechny objekty město Karlovy Vary, které se zavázalo na jejich pozemcích vystavět moderní lázeňský dům. Z velkolepých plánů po třech letech sporů však nakonec sešlo a na uvolněném prostoru vznikl za podpory obyvatel malý parčík s formální úpravou.
Na první pohled vás upoutá socha KARLA IV., která byla odhalena v květnu 2022. Dílo sochaře Michala Gabriela je kombinací klasické jezdecké sochy a moderních technologií, připomínajících 3D tisk.
Realizaci jezdecké sochy inicioval Rotary Club, který na ni uspořádal také veřejnou sbírku. Socha se skládá z podstavce z lamel, ve kterých z určitého pohledu vystoupí svatováclavská koruna. Na něm pak stojí také z lamel složená socha Karla IV. na koni.
Dohromady se pomník skládá z betonové podkladové desky, která váží 11 tun, na ní stojí dutý betonový podstavec, který váží čtyři tuny. Nejtěžším kusem pomníku je osmitunový sokl z lamel, na němž je přivařená samotná jezdecká socha, važící 3,5 tuny. Celková výška sochy je 5,8 metru. V soše je ukrytá schránka, která obsahuje memorandum mezi městem a krajem, drobné předměty a také denní tisk.
První DIVADELNÍ BUDOVA v Karlových Varech s názvem „Comoedi Haus“ stávala v místě dnešního Grandhotelu Pupp. Byla postavena v roce 1717 a její podoba se zachovala na dobové rytině.
Základní kámen nového, prvního zděného divadla v Karlových Varech, byl položen 15. července 1787. Výstavbu inicioval a finančně zaštítil dr. David Becher. O rok později bylo divadlo slavnostně otevřeno Mozartovou operou Figarova svatba. Becherovo divadlo (neboli „Schauspielhaus“), jak bylo divadlo nazýváno, se nacházelo v místech dnešního Městského divadla. V Becherově divadle se naposledy hrálo v září 1884.
Projekt na nové divadlo byl zadán vídeňskému ateliéru Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera, přičemž měl být kladen důraz na zvýšenou bezpečnost nové budovy. Strop, galerie, schody a další místa měla být z výhradně nehořlavých a ohnivzdorných materiálů. Zcela novým prvkem bylo zavedení elektřiny umožňující lepší osvětlení a ventilaci.
Po dvou letech byla dokončena divadelní budova v historizujícím pseudorokokovém stylu, která společně s Grandhotelem Pupp a Císařskými lázněmi tvoří výjimečnou kompozici.
Na počátku 90. let bylo divadlo v téměř havarijním stavu. Bylo proto rozhodnuto o jeho generální rekonstrukci. Naposledy se před generální rekonstrukcí v divadle hrálo 30. června 1993. Rekonstrukcí prošlo divadlo v letech 1994 – červen 1999.
Malby byly svěřeny dalším renomovaným vídeňským tvůrcům, bratřím Gustavu a Ernestu Klimtovým a Franzi Matschovi. Tato skupina mladičkých malířů (ve věku od dvaadvaceti do pětadvaceti let) za sebou zanechala trvalou vizitku v podobě největšího uměleckého skvostu, ručně malované opony s motivem oslavy básnického umění. Nádhernou práci doplňují i freska nad proscéniem a malby na stropní klenbě.
Sochařskou výzdobu, která zaujme především ve foyeru, navrhl opět Vídeňák, Theodor Friedl. Jeho rukopis nesou i sousoší na průčelí budovy (Múzy), stejně jako antičtí griffoni, strážci vchodu.
MĚSTSKÁ SPOŘITELNA – třípatrová nárožní secesní budova. O výstavbě nové reprezentativní budovy rozhodlo počátkem. 20. století představenstvo Městské spořitelny. Návrh secesní nárožní budovy 
vypracoval mladý karlovarský stavitel Ing. Otto Stainl. Samotná stavba objektu probíhala v letech 1904 – 1906 pod vedením karlovarského stavitele Josefa Walderta. Slavnostní otevření nového secesního bankovního domu karlovarské městské spořitelny proběhlo dne 26. dubna 1906.
původní noční trezor
V roce 1993 byl původní objekt odprodán do soukromých rukou. Budova je nemovitou kulturní památkou a byla z velké části dochována v autentické podobě, a to jak dispoziční, tak vzhledové.
Stavba získala 1.místo v soutěži „Stavby Karlovarského kraje 2021“ a ocenění primátorky a vedení Statutárního města Karlovy Vary.
Monumentální luxusní, železobetonová budova HOTELU IMPERIAL byla vystavěna v letech 1910-1912 podle projektu podle projektu francouzského architekta Ernesta Hébrarda na Helenině výšině. Jedná se o první budovu v Česku, při jejíž stavbě byla použita technologie litého betonu. Hotel Imperial, který pochází z počátku 20. století, patří k nejvýznamnějším a nejluxusnějším hotelům v Karlových Varech.
Historie objektu – na přelomu 19. a 20. století přestávala dostačovat ubytovací kapacita rychle se rozvíjejícího města Karlovy Vary, které tehdy patřilo mezi nejvyhledávanější světové lázně. Karlovarský bankéř a podnikatel Alfred Schwalbe se proto rozhodl vystavět ve městě nový moderní hotel na světové úrovni, který by dokázal díky nabízeným službám a luxusu přilákat do města mezinárodní společenskou smetánku. Vzhledem k tomu, že celé údolí říčky Teplé bylo tehdy již hustě zastaveno, vybral si Schwalbe pro stavbu hotelu návrší za kavárnou Helenin dvůr. Dominantní vrch s nádherným výhledem zvaný tehdy Helenina výšina, vypínající se nad lázeňským centrem města Karlovy Vary, byl v té době obtížně přístupný, nabízel však dostatek prostoru pro výstavbu honosného objektu.
V roce 1990 přešel v rámci privatizace objekt bývalého hotelu Imperial do soukromých rukou. V roce 1992 získala objekt hotelu lázeňská akciová společnost Imperial Karlovy Vary. V roce 2003 byla ukončena celková rekonstrukce. Čtyřhvězdičkový hotel Imperial je držitelem prestižní mezinárodní ceny World Travel Awards pro nejlepší lázeňský hotel v České republice. V roce 2007 proběhlo rozšíření a kompletní rekonstrukce provozu balneocentra. Vzniklo tehdy nové prostorové uspořádání a modernizováno bylo veškeré technické zázemí, balneologické přístrojové vybavení, vany a vznikl moderní nerezový rehabilitační bazén.
Imperial rychle získal světovou slávu. V době jeho vzniku Karlovy Vary hostily na 70 tisíc hostů ročně, což je vůbec největší návštěvnost v celé historii lázeňského města. V tomto období hosté ze zámoří a z Anglie s sebou do lázní přivezli také nový druh zábavy a změnu životního stylu. Ve Varech vznikly tenisové kurty, golfová hřiště a dostihová dráha.
V roce 1945 byl objekt na základě Benešových dekretů konfiskován a československou vládou spolu s několika dalšími lázeňskými objekty v Karlových Varech věnován Sovětskému svazu jako projev díků za osvobození Československa. Vedení objektu převzala sovětská vojenská správa a od roku 1947 pak ministerstvo zdravotnictví SSSR. V roce 1957 převedl Sovětský svaz objekt sanatoria Imperial zpět do vlastnictví československého státu.
Novou kapitolu v historii hotelu Imperial otevřela v roce 1992 akciová společnost Imperial Karlovy Vary, která generální rekonstrukcí ukončenou v roce 2003 navrátila hotelu jeho původní lesk.
Slavní hosté – ke slavným hostům hotelu Imperial se řadí například příslušníci rozvětvené bankéřské rodiny Rothschildů nebo polského šlechtického rodu Potockých. Dále tu pobývali ruský velkokníže Pavel, hudební skladatel Richard Strauss, hollywoodské hvězdy Douglas Fairbanks a jeho žena Mary Pickfordová, knížata, mahárádžové, vlivní průmyslníci své doby a v neposlední řadě také politici a prezidenti, například Tomáš Garrigue Masaryk či Václav Klaus.
K hotelu byly na začátku 20. století postaveny dvě pozemní lanové dráhy. Lanová dráha Imperial z roku 1907 je v provozu dodnes jako součást městské hromadné dopravy, lanová dráha Slovenská – Imperial byla v provozu v letech 1912–1959.
LANOVÁ DRÁHA IMPERIAL – podzemní lanová dráha je první z trojice pozemních lanových drah v Karlových Varech postavených začátkem 20. století. V celé své délce je vedena v tunelu. Od roku 1959 je nejstrmější českou pozemní lanovkou. Po istanbulském Tünelu jde o druhou nejstarší stále fungující tunelovou lanovku v Evropě.
Lanová dráha vede z Divadelního náměstí na výšinu Helenin dvůr, kde je dnes hotel Imperial a Libušina ulice. Šikmá délka dráhy je 127 m, maximální sklon 495 ‰ a výškový rozdíl 55,19 metrů. Rozchod kolejí je 1000 mm, dráha je jednokolejná s výhybnou uprostřed, od počátku měla elektrický pohon. Lanovka byla budována současně s hotelem Imperial, zprovozněna byla 15. června 1912.
konečná stanice
