SMRŽOVKA je město v podhůří Jizerských hor na silniční a železniční trati mezi Jabloncem nad Nisou a Tanvaldem. Žije zde přibližně 3 800 obyvatel. Město patří do zóny pobytové rekreace chráněné krajinné oblasti Jizerských hor a spadá i do české části Euroregionu Nisa.
Leží v údolích Smržovského potoka a říčky Kamenice včetně jejich přítoků. Zaujímá rozsáhlé území od rozvodí Severního a Baltického moře na západě, téměř až k soutoku Desné s Kamenicí v Tanvaldě na východě.
Jméno Smržovka vzniklo z přídavného jména smržová, tj. hora porostlá lesem, v němž roste hojně smržů. Němečtí osídlenci, pozvaní majitelem panství, název nesprávně pochopili a spletli jej s názvem husitské zbraně smržovky neboli řemdihu, což byla palice, která měla na tlustém konci železné paprsky nebo špičky. Německy se proto nazývala Morgenstern (hvězda jitřenka), později Morchenstern. Teprve v 17. století se houba objevila na městské pečeti, a nakonec se smrže i hvězdy setkaly ve vzácném souladu na znaku a praporu města.
Ve znaku je smrž dodnes, stejně jako dvě zlaté hvězdy, připomínající jitřenku.
První zmínky o Smržovce pocházejí z roku 1586. Celé území bylo spravováno pány ze Smiřic, za vlády Ferdinanda II. byla část panství zkonfiskována a věnována vévodovi frýdlantskému. Za jeho vlády obec zaznamenala prudký rozmach a stala se střediskem textilního a sklářského průmyslu.
Obyvatelé si vzhledem k malému výnosu půdy museli přilepšovat na živobytí vykonáváním řemesel, především tkalcovstvím. Smržovka se stala díky velkému rozmachu v 17. a 18. století střediskem textilního a sklářského průmyslu, v 19. století již byla plně průmyslovou obcí s řadou továren a dílen. V roce 1868 byla povýšena na městys a 23. května 1905 se stala městem.
Tradiční výroba bižuterie a hutního skla se zde zachovala až do dnešní doby.
Hřeben mezi Smržovkou a Lučany nad Nisou tvoří rozvodí dvou moří. Silnice ho překovává na místě zvaném „Krojčenk“ (Kreuzschenk). Do 50 let zde stával hostinec. Voda z jeho střechy stékala na jednu stranu do Nisy a dále do Odry a Baltského moře, z druhé strany do Kamenice a dále do Jizery, Labe a Severního moře. Toto místo bývá i rozhraním mezi počasím-není neobvyklé, že v Lučanech prší a na Smržovce padá sníh. Železniční trať prochází pod hřebenem tunelem.
KROJ – v roce 2004, tedy s ročním předstihem, dostala Smržovka ke svému stému výročí povýšení na město vlastní lidový kroj, který je prvním krojem v historii města.
Myšlenka darovat Smržovce kroj se zrodila v hlavě bývalého starosty Vladimíra Kahánka. Smržovka má řadu partnerských měst v zahraničí. Starosta si při různých slavnostech všiml, že pouze Smržováci se nemohou pochlubit vlastním krojem a pouze oni vystupují a reprezentují své město v civilu. S touto myšlenkou se proto obrátil na návrhářku Soňu Horáčkovou. “Hledali jsme v archivech, ale nenašli jsme nic, co by lidi v oblečení spojovalo,” poodhalila pozadí vzniku kroje návrhářka Soňa Horáčková. “Když jsme zjistili, že se z archivu nedá nic použít, nechala jsem se inspirovat městskou vlajkou a znakem”. Základem kroje se tak stala kombinace modré a bílé. Ze znaku byl použit motiv smrže. “Měli jsme na výrobu kroje pouze čtrnáct dní, takže jsme neměli čas na hledání nějaké jednodušší formy, jak smrže na kroj dostat. Museli jsme je na hedvábí ručně malovat.” Čtyři dny jí pak trvalo, než vlastní rukou namalovala asi sto smržů, které zdobí opasek a manžety kroje. Například pásek na sukni měří 3,6 metru.
Kroj se podařilo zhotovit včas a v sobotu 14. srpna 2004 byl slavnostně představen na přehlídkovém molu v rámci letních slavností Eurion.
Nejvyšším bodem silnice do Smržovky, v místě zvaném Krojčenk (Kreuzschenk) prochází rozvodí dvou moří. Do 50. let 20. století tu stával hostinec, z jehož okapů stékala voda na jednu stranu do Nisy, přes Odru do Baltského moře, na druhou stranu do Kamenice, přes Jizeru a Labe do Severního moře.
