ČERNÁ STUDNICE – na nejvyšším vrchu Černostudničního hřebene (869 m.n.m.) a leží na rozvodí Baltského a Severního moře.
V roce 1905 zde byla postavená kamenná rozhledna s turistickou chatou. Vyhlídková plošina se nachází ve výšce 26 m a vede k ní celkem 91 schodů. Plošina je rozdělena na čtyři samostatné ochozy, které umožňují daleký výhled na všechny světové strany.
Černostudniční hřeben je tvořen žulou označovanou lokálně jako „dvojslídná tanvaldská“. Od nepaměti byli místní obyvatelé přinuceni k soužití s touto horninou. Z počátku jim hlavně překážela na budoucích lukách, polích i v lesích. Menší balvany sváželi na hromady zvané „hrobky“, větší se snažili svalit do pracně vykopaných jam. Z otesaných žulových bloků jako z nejlevnějšího materiálu budovali podezdívky a zdi svých chalup, stodol i dalších menších staveb. Koncem 18. století prudce vzrostla potřeba stavebního kamene. Místní kameníci začali rozbíjet osamocené a „neužitečné“ balvany. Otesávali je na vazáky, kopáky, okeňáky, laufáky či jen hrubě otesané bakule a na mnoho dalších tvarů. Těžce je vyváželi z lesů a prodávali. Kameníci pozměnili tvář hor, protože mnoho kamenů, skal a balvanů sprovodili ze světa. Z Horních Beranských skal shodili krásný viklan a rozbili jej v roce 1890. Dolní Beranské skály zpracoval a prodal kameník Krupka ještě za II. světové války. Při troše pozornosti lze na Černostudničním hřebeni dodnes nalézt v mnoha drobných lomech i na některých zbývajících balvanech stopy práce těchto starých kameníků.
Sláva rozhledny začala upadat v době druhé sv. války. Tehdy se zde usídlila německá branná moc a v r. 1945 spadla do chaty letecká puma při bombardování ruským letectvem. Naštěstí nevybuchla a byla zneškodněna. Po válce připadla stavba do správy KČT, po znárodnění podniku Restaurace a jídelny Jablonec nad Nisou. Její interiér pomalu chátral. Zmizely původní vyřezávané židle, návštěvnické knihy, motivy na stěnách a v okolí i oblíbené atrakce. Na konci 80. let byla věž zprivatizována a na její jižní straně postaven nový bufet.
Malé arboretum z roku 1925, které zcela zpustlo po druhé světové válce bylo obnoveno v posledních letech.
Původní malá botanická zahrada u rozhledny Černé Studnice pochází z roku 1925. K jejímu zániku výrazně přispěla druhá světová válka, definitivně arboretum pak zpustlo po roce 1948. S myšlenkou obnovy této malé botanické zahrady přišel bývalý místní revírník Pavel Polák. Lesníci pracovali na obnově takzvané Květeny vlasti od roku 2001. V té době začali v prostoru arboreta sázet dřeviny, které odtud během let zmizely. V současné době je v arboretu k vidění jednadvacet druhů dřevin, které budou postupně doplňovány o další. Smyslem arboreta je to, aby si lidé mohli na malém kousku lesa zblízka prohlédnout dřeviny a přečíst si o nich základní informace.
Přírodní skalní vyhlídka na vrcholu Černé Studnice. Přístupná je po kamenném schodišti vedoucím na vrchol skály, jenž je zajištěn zábradlím.
