Budova bývalého okresního soudu byla postavena v roce 1908. V současnosti je tato budova v centru města sídlem Městského zdravotního střediska, Městské knihovny a různých úřadů.
Na budově je umístěna pamětní deska připomínající 60 let (2008) televizního vysílání v českých zemích. Díky zdejšímu vývojářskému týmu mohli totiž v roce 1948 diváci zhlédnout první veřejné televizní přenosy. Před šesti desetiletími proběhlo ve Vojenském technickém ústavu (VTÚ) v nedalekém Tanvaldu první zkušební televizní vysílání určené pro novináře, vysvětlil.
V květnu 1948 byla televize úspěšně předvedena během pražské výstavy o rozhlasové technice, v červenci už dokonce přenášela přenosy ze sokolského sletu.
Pražské Kavčí hory však jizerskohorskou historii dlouhodobě přehlížejí. Česká televize považuje za datum svého vzniku až 1. květen 1953, kdy začalo pravidelné zkušební vysílání.
Vývoj televizního vysílání spadá přitom ještě do válečných let. Do textilní továrny v Dolní Smržovce v Sudetech se totiž roku 1943 přestěhovala německá firma Fernseh A. G. Ta ve třicátých letech stála na špičce rozvoje televizní techniky v Evropě. Během války se sice přeorientovala na úkoly vojenského charakteru, v druhé polovině roku 1944 se však část pracovníků začala neoficiálně zabývat poválečným zaváděním televizního vysílání.
Spolu s rozvojem televize se už od počátku přemýšlelo, jaké vhodné slovo pro mezinárodně používaný výraz použít. Mezi návrhy se objevily nejroztodivnější názvy – například dálnovid, dálnojev, dálnozor, rozzor, obrazový rozhlas, rozvid, rozjev či televizní rozhlas.
Po válce, v dubnu 1945, uprchlo patnáct nejlepších odborníků podniku do Dolního Bavorska. Vlakem se pokusili odvézt i materiál s přístroji, většina vagonů však po osvobození zůstala na českém území a vrátila se do tanvaldského ústavu. O smržovský podnik, který se mezitím přejmenoval na Televid, projevilo zájem i ministerstvo obrany a dočasně ho řídilo. Později se továrna stala vojenskou kořistí Sovětů, Československý stát se marně snažil zabránit tomu, aby Rusové odvezli zařízení podniku do SSSR. Neuspěl. Do konce roku 1945 bylo téměř veškeré zařízení naloženo na vagony a odvezeno spolu s částí odborných pracovníků do Sovětského svazu. Co se nepodařilo naložit, bylo vyházeno okny ven a zničeno. – podrobnosti najdete zde
Vývojem televize se od roku 1946 zabývali i v Tesle Pardubice. „Tam však zcela určitě nebyli tak daleko jako v Tanvaldu. Bylo to dáno tím, že v Tanvaldu byli lidé, kteří přišli do styku s vyspělou německou technikou, ale hlavně tady byly i některé součástky vhodné pro stavbu řetězce,“ myslí si Bartoš.
Dalším úspěchem tanvaldské skupiny televizních techniků bylo bezchybné zajištění televizních přenosů ze slavností XI. všesokolského sletu v červenci 1948.
Pokus o vytvoření správního centra města vyvrcholil vybudováním jedné z největších secesních radnic v Čechách: tři roky po povýšení Tanvaldu na město byla zahájena stavba trojkřídlé čtyřpodlažní budovy s mohutnou věžicí ve středu hlavního (východního) průčelí, pod níž se nachází velká zasedací síň. RADNICE byla dokončená roku 1909. Nezvyklým námětem pro Jizerské hory je výzdoba hlavního vchodu radnice v podobě šesti hlav slonů.
Gymnázium Tanvald je krajská škola s více než šedesátiletou tradicí.
Budova kina v Tanvaldě byla otevřena v roce 1931. Byla postavena podle projektu německého architekta Richarda Brosche. Jedná se o třípodlažní budovu,
PŘÁDELNA FIRMY PRIEBSCH ERBEN postavena v roce 1897. Bohaté štukové a kamenné architektonické členění fasád, které přádelně již po dokončení vyneslo označení „Klášter“, je však zjevně místního původu, a tedy prací Carla Dauta.
O továrníkovi Preibschovi se vyprávělo, že byl schopný nejen jako podnikatel a obchodník, ale dokázal vzít i za práci. Chodil po provozu v ošuntělém kabátě a když si dělníci nevěděli rady s některým strojem, často jej dokázal sám opravit. Také se vyprávělo, jak za ním přicházeli dělníci s žádostí o zvýšení mzdy, protože prý pracují daleko víc, než jsou odměňováni. Továrník však říkával: „Dělej jen to, za co tě platím.“
Menší věž v jihovýchodním rohu hlavního sálu obsahuje kanceláře mistrů, při kotelně je dochován architektonizovaný, 58 m vysoký komín.
Provoz přádelny byl ukončen roku 1939 a později se sem přestěhovala z Berlína společnost Fernseh, vyvíjející televizní techniku. Pod národní správou zde byla textilní výroba obnovena, instalovány první tkalcovské stavy, a jako součást n. p. Seba se továrna nadále věnovala výrobě tkanin na nepromokavé pláště a sypkovin. 
Byla zrušena lanovna a provoz elektrifikován, roku 1972 postavena na východní straně nová barevna, z roku 1981 pochází neomítaný přístavek pro strojovny klimatizace při jižní fasádě. Roku 2007 a. s. Seba T provoz tkalcovny ukončila.
Kamenná plastika MAŠLE s destičkou SEBA
