Jiřetín pod Jedlovou je obec na severní straně Lužických hor. Obec tvoří kromě městečka ještě osady Lesné, Rozhled a Jedlová. V roce 1587 byla Jiřetínu udělena císařem Rudolfem II. plná městská práva. V roce 1998 získala obec titul Vesnice roku.
Město se německy jmenovalo Sankt Georgenthal (česky Svatý Jiří v Oudolí). Město založil v 1539 Jiří ze Šlejnic, proto bylo svěřeno pod ochranu svatého Jiří a bylo pojmenováno po svém patronovi. Český název byl vytvořen v roce 1949 – východiskem je jméno Jiří – podle starších českých zeměpisných jmen. Po roce 1945 se krátkou dobu jmenovalo Svatý Jiřetín. V roce 1949 městečko dostalo rozlišovač pod Jedlovou k odlišení od ostatních Jiřetínů. 
Obec prvně zmíněna r. 1554, kdy bylo při rudných dolech vysazeno hornické městečko Sv.
Jiří v Oudolí. Majitel Tolštejnského panství Georg ze Schleinitz začal budovat městečko z důvodu objevení stříbrných rud v okolí hradu Tolštejn. Tehdy se zde již začaly usazovat hornické rodiny a bylo vyhrazeno místo pro založení sídla se všemi horními svobodami. Město se začalo budovat roku 1548, zakládací listina je datována do roku 1554. Plná městská práva byla však udělena císařem Rudolfem II až 18. prosince 1587. Město patřilo k tolštejnskému, respektive rumburskému panství. Vrchol zdejší těžby byl ve 20. letech 17. stol. Třicetiletá válka a následné nucené vystěhování řady zdejších obyvatel protestantského vyznání však znamenaly opětovný úpadek. Roku 1799 postihl město ničivý požár. 
Pokusy o těžbu probíhaly s přestávkami až do 80. let 19. stol., v té době zde však již dominovala textilní výroba. Před 1. světovou válkou zde byla založena továrna na broušení a leštění polodrahokamů. Díky přesunutí těžiště průmyslového rozvoje do nedalekého Varnsdorfu a minimální poválečné destrukci představuje Jiřetín zřejmě jediné celistvě zachované renesanční horní město celých severozápadních Čech. Roku 1992 prohlášen městskou památkovou zónou.
Město má také smutnou historii během druhé světové války, kdy u jedné z průmyslových továren byla zřízena pobočka koncentračního tábora Groß Rosen v Polsku pro židovské ženy.
LESNÉ je rekreační osada v údolí Lesenského potoka. Osada z větší části leží v Jiřetíně pod Jedlovou, menší část spadá pod Dolní Podluží. Prochází jí silnice I/9 spojující Šluknovský výběžek se vnitrozemím. Osadou Lesné probíhá linie lužického zlomu. Osada 
vznikla na místě vodního mlýna, doloženého na konci 17. století. Od počátku 19. století až do druhé světové války zde již bylo několik desítek domů a žilo zde kolem dvou až tří set lidí, většinou dřevorubců. Válka a odsun německého obyvatelstva způsobil výrazný pokles počtu obyvatel. Od té doby osada postupně přestávala být místem trvalého osídlení a stávala se rekreačním územím. Dnešní osada Lesné se ještě v roce 1945 i v úředních dokladech nazývala Innozenzidorf. Její české jméno „Lesné“ bylo vytvořeno počeštěním první části alternativní varianty dosavadního úředního názvu Innocenzendorf, který zněl Buschdörfel.
JEDLOVÁ je rekreační horská osada na severních svazích hory Jedlová pod dolním okrajem lesa, v nadmořské výšce 535–600 metrů, část obce Jiřetín pod Jedlovou. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1316. Vrchnost na přelomu 17. a 18. století rozprodávala méně hodnotnou, vesměs lesní půdu, čímž na jedné straně pomáhala poddaným, na druhé straně zvyšovala své zisky. Na území Jedlové měla půda podle údajů tereziánského katastru nejnižší bonitu, hodnocenou 8. třídou, což znamenalo, že sklizeň tvořila pouze 2,5násobek výsevku. Toto stanovily již před rokem 1756 s pečlivostí a přesností císařské komise. Takto vznikla ve výběžku českokamenického panství i pasekářská vesnička Jedlová. Již v roce 1731 tu byla hájovna, zvaná Tollensteiner Jägerhaus, k 21. srpnu 1735 je zapsán první křest dítěte, jehož otcem byl Johann Georg Kny, hajný na Jedlové.
Samotná ves, poprvé uváděná v roce 1740, vznikla níže při Jedlovském potoce. Z celkového počtu 15 domů v roce 1883 bylo 5 bělidel. Osada byla částí jiřetínské farnosti, ale až do roku 1848 podléhala rychtě v Rybništi. Součástí osady byla také samota Nový Svět, původně nazývaná Hampelovo bělidlo. Samota Nový svět zanikla po 2. světové válce, dnes jsou tu jen nepatrné náznaky vodních příkopů a nádrží. Na místě samoty Nový svět dnes je jen památný tis červený.
ROZHLED (dříve osada Tolštejn,) je součást obce Jiřetín pod Jedlovou, leží v údolí Bílého potoka pod zříceninou hradu Tolštejna, v nadmořské výše 470 metrů, na severní straně Lužických hor.
Osada, poprvé zmiňovaná roku 1471, se původně jmenovala Tollendorf a od poloviny 17. století se podle zničeného hradu nazývala Tollenstein. Její obyvatelé sloužili na hradě a majitelé usedlostí zde také museli spolu se zbrojnoši vykonávat strážní službu. Kromě toho se živili zemědělstvím, prací v lese, hornictvím nebo sklářstvím a později zde převládlo tkalcovství. Obec měla vlastního rychtáře, který bydlel v usedlosti pod hradem, kde mohl také čepovat pivo. V sedle pod hradem stával kdysi poplužní dvůr, jehož pozemky v roce 1571 rozdělil Kryštof ze Šlejnic na parcely, které přenechal za mírné ceny novým osadníkům. V roce 1723 bylo na místě bývalých vrchnostenských stodol postaveno několik domů, jimž se pak říkalo Stodůlky (Scheundörfel). Od reformy v roce 1849 měl Rozhled samostatný obecní úřad, k němuž náležela ještě osada Lesné a od roku 1869 i Jedlová. Celá obec tehdy měla téměř 950 obyvatel, po druhé světové válce ale jejich počet výrazně poklesl a roku 1949 byla proto obec i s oběma osadami připojena k Jiřetínu. Původní německé jméno Tollenstein bylo po roce 1945 počeštěno na Tolštýn a později změněno na Rozhled.
