GALERIE SOCH – zdejší zajímavostí je již proslulá venkovská galerie vyřezávaných soch, které jsou umístěné na prostranství v areálu penzionu Stará Hospoda. Ponejvíce mají podobu pohádkových zjevení, rozličných zvířat a dalších postav ze světa fantazie. 
Jako je například Pravčická brána z nedalekého Česko-saského Švýcarska, motocykly, auta, z pohádek zde najdete třeba Rumcajse, Manku a Cipíska, Sněhurku a její trpasličí doprovod, vidíte i peklo, ráj, Golema, Brouka Pytlíka a jeho kamaráda, ale i anglického vojáka nebo sochu Klementa Gottwalda.
Začalo to nevinně. Karel Rezek chtěl pro svoji tehdy
asi tříletou dcerku Andrejku nějakou dřevěnou pohádkovou postavičku. Inspirace i první sochy se zrodily v Křečanech u pana Herouta a jak figur i figurek přibývalo, popadla ho touha dostat se do České knihy rekordů – což se mu při počtu 316 skutečně povedlo.
Ovšem dnes už jich tu je zas o něco víc. Český rekord – dne 16.09.2012 byli zaregistrováni do České knihy rekordů, za největší počet dřevěných soch. Těchto většinou pohádkových soch bylo napočítáno 360 kusů.
Ale ani to nemusí a nejspíš nebude konečné číslo. Je sice pravda, že na některých sochách jsou už vidět vlivy povětří a zub času, zároveň se tu však každý rok v září koná tzv. Křivořezání – tedy řezbářské sympozium, které přináší stále nové výtvory.
Účastníci mají za úkol vytvořit jednu velkou a jednu menší sochu, vždy na dané téma, které rodina Rezkových vymyslí dopředu. Sjíždějí se sem nejen čeští umělci s motorovou pilou, ale i Němci, Poláci nebo Slováci. Velkou atrakcí je pro návštěvníky pokaždé i závěrečné rychlořezání na čas – za pouhých 30 minut musí umělci vytvořit sochu do výše jednoho metru. Hotová díla jsou pak k mání v dražbě.
Překvapivé je, kdo všechno už v doubické Staré hospodě přespal, nebo alespoň pojedl a popil. Asi nejpyšnější je Karel Rezek na podpis prezidenta Václava Havla včetně typického srdíčka, v knize návštěv ale najdete podepsanou i řadu zpěváků a herců. Například rod Prachařů, který tu má i chalupu. Ostatně Ilja Prachař coby Trautenberk vás v Doubici vítá s půllitrem v ruce hned u dveří do hospody. Líbilo se tu i režisérovi Janu Hřebejkovi nebo výtvarníkovi Milanu Knížákovi.
Doubice má pro své obyvatele i návštěvníky k dispozici také pěkné kulturní zázemí v podobě klubu FABRIKA, 
který se nachází v areálu bývalé továrny na nitě. Konávají se zde různé akce, koncerty a semináře. Krásné okolí obce s množstvím přírodních i historických zajímavostí zve k vycházkám i celodenním výletům.
Jedním z míst, které si vysloužilo slušnou pozornost turistů, je vesnice Doubice označovaná jako MOZKOVÉ LÁZNĚ.
Popularizaci názvu mají na svědomí chalupáři a centrem těchto „lázní“ je Stará hospoda. Trámy a zdi zdobí přehršel objektů všeho druhu – od smaltovaných cedulí, přes obrazy až po zbraně a munici. Za dveřmi hučí kamna a servírka Martina se snaží definovat mozkové lázně: „Normální lázně jsou na tělo, tyhle naše jsou na hlavičku.“
Doubické chaloupky a podstávkové domy. Vzhledem k hlubokým lesům, které zde bývaly, se jako stavební materiál pro stavby domů používalo dřevo. Lidé si nestavěli dřevěné sruby, ale tzv. podstávkové domy, kdy se střecha a patro opíraly o podstávku a nezatěžovaly spodní obytnou místnost. Podstávkový dům je možno rozdělit na dvě hlavní části. Na střechu, popřípadě i patro a podpěrné trámy, a pak na obytnou místnost, která je stavěna srubovým způsobem.
Další stavby
